Svět bohatství, zahálky a jazzových večírků. Poslechněte si povídky Francise Scotta Fitzgeralda!

Fitzgerald vedl zničující životní styl. V šestnácti letech byl kvůli zanedbávání studia vyloučen ze školy, ani univerzitu nedokončil. Pokud ale něco obrátilo jeho život zcela naruby, pak to bylo setkání se Zeldou Sayrovou.

Jejich manželský život připomínal nekonečný večírek plný žárlivosti, vášnivé lásky a výčitek. Pro oba dva skončil tragicky. Fitzgerald se pomalu, ale jistě upil a v pouhých čtyřiačtyřiceti zemřel na selhání srdce. O pár let později ho následovala i jeho žena, která od roku 1930 sváděla urputný boj se schizofrenií. Její život nakonec ukončil požár nemocnice, ve které zrovna pobývala.

Připomeňme, že Fitzgerald, stejně jako Hemingway, Faulkner nebo Steinbeck, patří k americké „ztracené generaci“, tedy ke generaci, do jejíhož života zasáhla první světová válka.

Ztracené desetiletí a Díky za ten oheň

Alkoholické opojení je téma, ke kterému se americký spisovatel Francis Scott Fitzgerald ve své prozaické tvorbě opakovaně vracel. Nekonečný večírek „jazzového věku“ se na Fitzgeraldovi značně podepsal a démon alkoholu ho pronásledoval celý život. Postava Louise Trimbla z povídky Ztracené desetiletí s ním v mnohém sdílí nabyté zkušenosti.

Povídka Díky za ten oheň je pro Fitzgeraldovu tvorbu poněkud netypická. Zázračný příběh obchodní cestující s dámským prádlem časopis New Yorker dokonce nejprve odmítl otisknout. Uveřejnil jej nakonec až po 76 letech od jeho napsání – za bouřlivé reakce čtenářů.

Dalyrimple na scestí

Povídka o relativitě dobra a zla v absurdním světě nás přivádí do jednoho amerického maloměsta. V něm působí velká firma zaměstnávající desítky lidí, mezi nimi i nemajetného a po úspěchu a kariéře toužícího mladíka. Co vše je schopen pro získání obojího vykonat?

Pozdrav Lucy a Elsie

Povídku Pozdrav Lucy a Elsie můžeme vnímat jako moderní zpracování námětu Turgeněvových Otců a dětí. Náhodně otevřený dopis s popisem milostných avantýr vyvolá u otce obavy o budoucnost svého dospívajícího syna. Fitzgerald povídku napsal v závěru třicátých let, po návratu z Kuby, kam také situoval děj příběhu.

Londýnský Tarquinius

Povídka Londýnský Tarquinius patří k raným Fitzgeraldovým dílům. Napsal ji už za svých studií na Princetonu. Později uvedl, že v době, kdy vznikla, měl utkvělou představu, že se stane básníkem a nechával si záležet na vyznění každičké věty. Doslova píše, že se „hrozil plytkosti ve stylu i v ději“.

Parodický příběh nás zavádí do renesančního Londýna, ale svým názvem i dějem odkazuje až do časů starého Říma, kde se odehrál slavný tragický příběh zneuctěné Lukrécie.

Gracie na moři

Ve třicátých letech pracoval Francis Scott Fitzgerald na scénáři k filmu Gracie na moři. Měla to být bláznivá fraška psaná na míru hollywodské herecké dvojici Georg Burns – Gracie Allen. K realizaci snímku nakonec nedošlo, zbyla jen Fitzgeraldova filmová povídka, která děj komedie dopodrobna popisuje: reklamní agent dostane zapeklitou zakázku: musí provdat ztřeštěnou milionářskou dcerku. Fitzgerald řetězí jednu groteskní zápletku za druhou, a když se nakonec rozpletou, v dálce už zní zvony svatební.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Ve sbírce Povídky jazzového věku najdeme i poněkud netypický text tohoto proslulého amerického autora – povídku Podivuhodný případ Benjamina Buttona.

Příběh v 21. století proslavil především film Davida Finchera, ve kterém hlavní roli hrál Brad Pitt. Ale scénárista Eric Roth se Fitzgeraldovým textem inspiroval jen volně. Zatímco Fincher natočil výpravné melodrama, Fitzgerald napsal spíše grotesku, v níž svému hrdinovi splnil přání mnohých – narodit se starý a postupně mládnout. Text s prvky sci-fi je ve Fitzgeraldově tvorbě výjimečný, i když fantaskních motivů bychom v jeho díle našli jistě více.

Broušená mísa

Uhrančivý svět bohatství, lenošivé zahálky, nekonečných jazzových večírků, na nichž americká zlatá mládež prošoupala nejedny boty, to vše Fitzgerald miloval a rád o tom psal. Na rozdíl od jiných spisovatelů vždy psal o tom, co sám velmi dobře znal. Povídka Broušená mísa je obrazem potlačeného zoufalství, které vyústí v rodinnou pohromu.