Svatá řeka

Něco podstatného vždy napoví místní pověsti a o Jizeře jednu takovou známe. Stojí za to si ji poslechnout. Směrem na půlnoc od keltských osad roztroušených kolem řeky žil v horách, které se ještě nejmenovaly Jizerské, starý kouzelník Ivor. Přebýval tu se svým synem Krakem, ovládal prý všechny kouzelné síly a dobře znal zapomenuté zákony skrytých světů. A přece podlehl příliš lidskému citu. Zamiloval se totiž do královny víl Jizery. Netušil, že ho již předešel jeho syn. Jednoho dne oba zamilované přistihl, jak tančí v kruhu víl na lesním palouku. Čaroděj se rozzuřil a nic nepomohly víliny prosby ani synův strach. Syna zaklel do vetchého starce, vyhnal ho do vedlejších hor, jejichž se stal pánem. Krak se tam změnil v Krakonoše. Jizeru a její družky proměnil rozzuřený Ivor do hbitých říček stékajících z hor. Do Jizery, Mumlavy, Olešky, Desné a útlé Mohelky. Ale ani pomsta starého kouzelníka nespasila. Uvědomoval si jen svou samotu a tak sestoupil z hor k lidem a usadil na ostrově nedaleko osady Lugidun.

Personifikace řeky s bytostí, bohyní, bylo starou duchovní praktikou, v tom je stará pověst přesná a třeba i taková osada existovala. Historičtí Keltové pobývali v Pojizeří již mezi roky 400 – 300 před Kristem a v dalších letech následovala jejich hospodářská prosperita. Zatím se tu neobjevilo ani výrazné oppidum ani nějaké náznaky svatyní.

Kult vody je prastarého indoevropského původu a přenesl se nejen ke Keltům ale i k daleko později příchozím Slovanům. V keltském světě je voda nejen uzdravující, ale také oplodňující. Proto jsou v uctívaných řekách spatřována ženská božstva. V okolí jejich pramenů byly budovány posvátné okrsky, v případě Jizerských hor je můžeme předpokládat. Ale uctíván byl i tok a posvátná místa mohla být i při něm. Uvažuje se o tom, že posvátná řeka měla svou bohyni, ale možná i člověka, rituálně očišťovat. Také patrně souvisela se vznikem života a spojovala skutečný svět se zásvětím. O uctívání řek u Keltů jsme informováni, ale podrobnosti nám unikají. Daleko více víme o nejposvátnější řece hinduismu, Ganze. Jejím vodám se připisuje moc smýt viny nashromážděné v koloběhu zrození. A Jizera? Tiše si teče půvabnou krajinou a mlčí. Nic jí to neubírá na její kráse.