Století českého filmu. Vybíráme kanonická díla moderní české státnosti
Které české (a československé) filmy jsou pro českou kinematografii za sto let 1918-2018 nejzásadnější? Kolik prvorepublikových, nebo porevolučních filmů dokáže konkurovat kvalitám nové vlny? Jaké místo má mezi výběrem zásadních titulů komedie?
Vltavský projekt Kánon 100 má kromě divadelní, literární nebo výtvarné i svou filmovou část, která se pokouší odborným výběrem i laickým hlasováním (které proběhne na podzim 2018) stanovit základní desítku děl, které formovaly českou kinematografii.
Oslovili jsme dvacítku filmových historiků teoretiků a kritiků, aby sestavili svoje top 10. Z došlých hlasovacích lístků vznikla tato sestava.
- Znáte všechny nominované filmy?
- Hoří, má panenko (režie: Miloš Forman)
- Sedmikrásky (r. Věra Chytilová)
- Daleká cesta (r. Alfréd Radok)
- Marketa Lazarová (r. František Vláčil)
- Démanty noci (r. Jan Němec)
- Spalovač mrtvol (r. Juraj Herz)
- Obchod na korze (r. Ján Kádár a Elmar Klos)
- Všichni dobří rodáci (r. Vojtěch Jasný)
- Ze soboty na neděli (r. Gustav Machatý)
- Kouř (r. Tomáš Vorel)
Nejvíce hlasů obdržel „krutě komický portrét lidské duše“ (slovy Jakuba Kordy z Palackého univerzity v Olomouci), film Hoří, má panenko. Mezi nominovanými díly je jeden snímek oceněný Oscarem, Obchod na korze. Je to „drama malého člověka, srozumitelné publiku všech národů,“ charakterizuje film historik Jaromír Blažejovský z Masarykovy univerzity. Jen jeden film v anketě je předválečný, a to melodrama z počátků zvukového filmu Ze soboty na neděli. „Machatého odpověď na nástup zvuku a na dobový trend městských symfonií na přelomu 20. a 30. let zařadila Československo mezi moderní evropské kinematografie,“ říká o filmu historička Lucie Česálková.
Jeden autor propojuje filmovou anketu s divadelní – Alfréd Radok pronikl do obou, ve filmu zásluhou své Daleké cesty. „Po všech stránkách atypický, provokativní a moderní film. Nadčasový příspěvek do historického žánru,“ vyjádřil se k němu z hlasujících například Lukáš Skupa, redaktor časopisu Cinepur a filmový historik. Jediný filmem jsou zastoupené ženy-režisérky. Jsou to Sedmikrásky, „výrazně stylizovaná feministicko-politická alegorie, která používá inovativních stylových postupů a vyjadřuje svár mezi autorčiným estetickým a etickým viděním světa,“ jak film popisuje historik a pedagog Palackého univerzity v Olomouci Luboš Ptáček.
Jen jeden snímek vznikl (těsně) po roce 1989, jde o „rytmikál totalitního věku“ Kouř. Na dalších filmech natočených po Sametové revoluci už se hlasující jednoznačně neshodli. Stejně jako na animovaných filmech nebo některých komediích, které také obdržely hlasy. Nejblíž postupu do finální desítky byl Limonádový Joe.
Co finální desítka vypovídá o českém filmu? Jaké filmy v něm chybí? Veřejná debata k filmové části vltavského projektu Kánon100 proběhne 3. července od 14 hodin na 53. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech v Lázních III – Modrém salonku hotelu Windsor. O historii i současnosti českého filmu budou hovořit Pavel Sladký a Šárka Gmiterková, moderátoři filmového pořadu Reflexe, s filmovou kritičkou Jindřiškou Bláhovou a filmovými historiky. Rozprava se bude natáčet a v sestřižené podobě se později objeví také ve vysílání Českého rozhlasu Vltava.
Související
-
Století českého divadla. Vybíráme kanonická díla moderní české státnosti
Jak rozhodnout o tom nejlepším, co se za posledních sto let událo nebo bylo vytvořeno v českém divadle?
-
Století vizuálního umění. Vybíráme kanonická díla moderní české státnosti
Pozvání na debatu o Kánonu100 věnované výtvarnému umění, designu a architektuře přijali zatím výtvarný kritik Jan Skřivánek a výtvarná redaktorka Tereza Kozlová.
-
Století české hudby a opery. Vybíráme kanonická díla moderní české státnosti
„Sto let je málo, sto let je příliš moc, za každým životem přec zívá hrobu noc,“ napsal v jedné básni Zpěvů staré Číny Bohumil Mathesius.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
