Století vizuálního umění. Vybíráme kanonická díla moderní české státnosti

1. červen 2018

Pozvání na debatu o Kánonu100 věnované výtvarnému umění, designu a architektuře přijali zatím výtvarný kritik Jan Skřivánek a výtvarná redaktorka Tereza Kozlová. Moderovat ji bude Petra Švecová.

Další kanonické setkání jsme připravili na úterý 5. 6. od 17.00. K inspirativní atmosféře jistě přispějí i interiéry Winternitzovy vily navržené architektem Adolfem Loosem.

Petra Švecová se chystá s hosty debatovat o specifické situaci českého výtvarného umění v evropském kontextu. Zamýšlet se budou nad poměrně hojným zastoupení artefaktů z první republiky ve finálních desítkách a jejich podílu na formování naší národní identity.

Výtvarné dílo století

  • Amfora. Dvoubarevná fuga - František Kupka
  • Vlasy - Běla Kolářová
  • 19. listopadu 1976 - Jiří Kovanda
  • Úzkost - Otto Gutfreund
  • Linie č. 24 - Zdeněk Sýkora
  • Růžový tank - David Černý
  • Hlas lesa - Toyen
  • Světelně-kinetická plastika pro budovu Elektrických podniků města Prahy, 1936 - Zdeněk Pešánek
  • Kleopatra II - Jan Zrzavý
  • Pohled z okna mého ateliéru - Josef Sudek
David Černý: Růžový tank

Co týče prvních v kategoriích výtvarné dílo, architektura, designu, vítězové byli očekávaní. František Kupka, Karel Hubáček, Ladislav Sutnar. Příznačné je, že v oborech výtvarné umění a design, dávali hodnotitelé přednost připomínání uměleckých osobností před jednotlivými artefakty. Přičemž náš projekt Kánon100 je zaměřený především na konkrétní artefakty. Souvisí s výše popsaným stavem kanonického vyměřování české výtvarné krajiny.

Stavba století

  • Hotel a vysílač na Ještědu - Liberec, Karel Hubáček
  • Krematorium - Brno, Ernst Wiesner
  • Správní budova firmy Baťa číslo 21 - Zlín, Vladimír Karfík
  • Müllerova vila - Praha, Adolf Loos
  • Vila Tugendhat - Brno, L. Mies van der Rohe
  • Veletržní palác v Holešovicích - Praha, Josef Fuchs, Oldřich Tyl
  • Veletržní areál - Brno, Jan Kalous, Jaroslav Valenta, Bohumír Čermák
  • Dostavba kostela Panny Marie v areálu Emauzského kláštera - Praha, František Maria Černý
  • Gymnázium J. K. Tyla - Hradec Králové, Josef Gočár
  • Dům ČKD Na Můstku – Praha, Jan Šrámek a Alena Šrámková
Müllerova vila v Praze

Na dalších místech se objevila díla víceméně očekávaná, Müllerova vila, vila Tugendhat například v Kánonu100 architektura. Ve značné míře se ale dostavila i překvapení. I mně někteří výtvarníci chybí a někteří přebývají. Potěšilo umístění Zdeňka Pešánka v kategorii výtvarného umění, s jeho Světelně-kinetickou plastikou pro budovu Elektrických podniků města Prahy, která předjímá některé tendence moderního umění šedesátých let 20. století. Naopak tam postrádám někoho ze Skupiny 42 nebo fotografa Jaromíra Funkeho. Ale podobné nadšení a zklamání si asi prožijí všichni milovníci umění, kteří budou Kánonu 100 věnovat pozornost. Neboť emoce k podobným hrám s uměním by měly patřit.

Design století

  • Čajový servis z varného skla - Ladislav Sutnar
  • Hračka plastová kočička - Niklová Libuše
  • Váza Holínka - Maxim Velčovský
  • Skleněná fontána Pavel Janák
  • Polohovací křeslo – Jindřich Halabala
  • Automobil Tatra 77 - Hans Ledwinka, Erich Übelacker
  • Broušená mísa s vrškem – František Vízner
  • Tramvaj T3 – František Kardaus
  • Kolekce nábytku Strip - Jiří Pelcl
  • Koberce z 30. let - Antonín Kybal
02018426.jpeg

Před několika dny jsem navštívil curyšský Kunsthaus. Můj průvodce Björn Quellenber u obrazu Rudolfa Kollera Gotthardská pošta (1873) řekl, že stojíme před švýcarskou Monou Lisou, akčním obrazem se vzpínajícími se koňmi, který divákovi sděluje: Budeme tam první! Kollera si Švýcaři považují jako mistra klasicistního zobrazování švýcarských národních zvířat, koní a krav, a horských krajin. A když si uvědomíme, jak důležitou roli švýcarská pošta hýčkaná vysokými státními dotacemi hraje ve švýcarské společnosti, musí nám být jasné, v čem spočívají specifika helvétské Mony Lisy.

Můj průvodce v Kunsthausu pocházel z Německa a ke Kollerovu obrazu se stavěl s lehkou ironií. Mají Češi Monu Lisu srovnatelnou s tou švýcarskou? Napadá mě Ladova Hospodská rvačka. Řečeno s českou sebeironií. Svou Mona Lisu nebo jiný „ikonicko-kanonický“ výtvarný výjev nemáme. Kánon českých výtvarných děl je zřejmě ze všech uměleckých oborů nejméně propracovaný, dá se říci, že neexistuje. Architektura a design, o nichž bude na besedě ve Winternitzově vile také řeč, jsou na tom o něco lépe. Z hlediska kanonického samozřejmě. I když s favoritem Švejkových kvalit z Kánonu100 v kategorii literárních próz nedisponují.