Stojí jich stovky a většinou jsou z nich sklady. Kniha Pro zrno popisuje obilní skladiště a sila
Dosud spíše opomíjené součásti československého průmyslového dědictví se věnuje nová publikace nazvaná Pro zrno. Jejím tématem jsou obilní skladiště a sila, která na přelomu 19. a 20. století nahradila tradiční sýpky z 18. století. Dokládají vývoj a proměny technologie, architektury, hospodářství i politiky 20. století.
„Na první dojem bychom tato skladiště do průmyslové architektury asi neřadili, ale jsou dokladem racionalizace navrhování a typizace, což nás především zajímalo. A co mě zaujalo druhotně, stavěla si je svépomocná zemědělská družstva. Takže kromě toho, že to jsou památky technického vývoje v zemědělství, jsou to také památky zajímavého hospodářského vývoje a družstevnictví,“ říká historik architektury Lukáš Beran, který knihu napsal spolu s Janem Zikmundem. Vydalo ji Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze jako součást projektu Industriální architektura.
Obilní skladiště nahradila tradiční sýpky
Publikace Pro zrno je, s výjimkou sborníku z roku 1936 o stavbě skladišť, prvním celistvým příspěvkem k tomuto tématu od roku 1900. Zmiňuje asi 360 těchto staveb v Českých zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Obilní skladiště se od tradičních sýpek odlišují tím, že jsou postavená pro manipulaci s obilím pomocí strojů. Skladiště je tedy stavba spíš vyšší než delší. „První mechanizovaná skladiště byla stavěná podle projektu, který pocházel z Hannoveru, takže vypadala jako cihelná architektura přístavních měst. Architekti začali ale velice rychle uvažovat o tom, aby zapadla do venkovského prostředí,“ říká Lukáš Beran a dodává, že skladiště projektoval hlavně architekt Theodor Petřík a jeho Ústav zemědělské stavitelství, který začal hned po převratu vymýšlet typizovaná skladiště, která by vypadla dobře ve svém kontextu. „Nejvýznačnější osobností meziválečné architektury tohoto typu byl pak Petříkův žák Karel Caivas, šíři jehož talentu odhalujeme až dnes. Soustředil se ale hlavně na zemědělské stavby a vlastně dal moderní podobu těmto skladištím,“ doplňuje historik architektury.
Jaká je současnost těchto průmyslových staveb?
„Většina budov si musela najít nějaké druhotné využití a slouží hlavně jako sklady. Oproti sýpkám mají výhodu, že mají vyšší světlou výšku podlaží, takže se dají snadno využít pro jakýkoli nový účel. Jsou případy, kdy v nich vznikla regionální muzea, klubovny, kanceláře, prodejny. Využití je docela široké,“ uzavírá Lukáš Beran.
Předchůdcům těchto skladišť a sil a jejich problematickému využití se věnuje také nový seriál Mozaiky o historii a současnosti tří středočeských sýpek. Vysílat ho budeme 27., 30. a 31. prosince a najdete ho pak i na našem webu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
