Štěpán Nosek: Penumbra

25. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Silueta muže, město, polostín

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Rozhlasová sbírka složená z poslední knihy českého básníka a překladatele. Účinkují Miloslav König a Jitka Sedláčková. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Básník a překladatel Štěpán Nosek žije v Červeném Kostelci, na náchodském Jiráskově gymnáziu učí angličtinu, je redaktorem nakladatelství Opus a členem redakčního kruhu revue Souvislosti. V roce 2019 vyšla v Argu jeho sbírka s názvem Penumbra.

V polostínu

„Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.“ Tak je na obálce sbírky objasněn název – Penumbra. Virtuální slovník cizích slov přidá možnost: „srpkovité zatmění“. V medicíně značí pojem polohu mezi návratným a nenávratným poškozením mozku. Stejný název získala také hororová herní série…

Jak si poradit s tak rozlehlými významy? A jak se začíst do poezie Štěpána Noska? Možná je především třeba od nabízených variant porozumění odhlédnout, odsunout je do polostínu. Nechat poezii promlouvat naopak plně, jasně a přímo, vnímat ji jako odraz nitra ve slovech.

Mastná řeka se vyhýbá světlem vybrakovanému ostrovu jak plané iluzi. Citový život deponovaný do jednoho místa – mezi neviditelný břeh a vždycky holé větve ostrova, který už vypustil duši. Na konci mostu krátká ulice, proti níž se zvedá temný chuchvalec svahu. Když vycouvají světla, zostří se zvuk, vzduch – nad strojovnou, vedle zhasnutého hřiště – ztrácí skupenství.
Štěpán Nosek: Autoportrét II

Štěpán Nosek se nesnaží manipulovat úhel pohledu ani směr čtení. Jeho poezie je v pomyslném středu a možná lépe řečeno, v rovnováze. Nezraňuje ostrými hranami, i když si jich je vědomý. Události, okamžiky, děje, které autor sleduje, jsou reálné, jejich působivost vychází z věrohodnosti, z empatie.

Snad jsou to drobnosti na globální mapě světa, pomíjivé a zbytné. O to víc je třeba se jim věnovat, hýčkat je a konejšit. Štěpán Nosek pozoruje, dotýká se, poslouchá. Právě haptické i akustické vjemy jsou tím, co rýsuje toto básnické vidění jako osobité a specifické. V Penumbře zastřené blánou, překryté listím, dýmem, průsvitným, ale neprůhledným sklem. Přesto přítomné a právě proto pozornosti hodné.

Účinkují: Miloslav König a Jitka Sedláčková

Připravila: Milena M. Marešová
Režie: Izabela Schenková
Natočeno v roce 2020 (premiéra).

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?