Štěpán Nosek: Penumbra

Básník a překladatel Štěpán Nosek žije v Červeném Kostelci, na náchodském Jiráskově gymnáziu učí angličtinu, je redaktorem nakladatelství Opus a členem redakčního kruhu revue Souvislosti. V roce 2019 vyšla v Argu jeho sbírka s názvem Penumbra.

V polostínu

„Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.“ Tak je na obálce sbírky objasněn název – Penumbra. Virtuální slovník cizích slov přidá možnost: „srpkovité zatmění“. V medicíně značí pojem polohu mezi návratným a nenávratným poškozením mozku. Stejný název získala také hororová herní série…

Jak si poradit s tak rozlehlými významy? A jak se začíst do poezie Štěpána Noska? Možná je především třeba od nabízených variant porozumění odhlédnout, odsunout je do polostínu. Nechat poezii promlouvat naopak plně, jasně a přímo, vnímat ji jako odraz nitra ve slovech.

Mastná řeka se vyhýbá světlem vybrakovanému ostrovu jak plané iluzi. Citový život deponovaný do jednoho místa – mezi neviditelný břeh a vždycky holé větve ostrova, který už vypustil duši. Na konci mostu krátká ulice, proti níž se zvedá temný chuchvalec svahu. Když vycouvají světla, zostří se zvuk, vzduch – nad strojovnou, vedle zhasnutého hřiště – ztrácí skupenství.
Štěpán Nosek: Autoportrét II

Štěpán Nosek se nesnaží manipulovat úhel pohledu ani směr čtení. Jeho poezie je v pomyslném středu a možná lépe řečeno, v rovnováze. Nezraňuje ostrými hranami, i když si jich je vědomý. Události, okamžiky, děje, které autor sleduje, jsou reálné, jejich působivost vychází z věrohodnosti, z empatie.

Snad jsou to drobnosti na globální mapě světa, pomíjivé a zbytné. O to víc je třeba se jim věnovat, hýčkat je a konejšit. Štěpán Nosek pozoruje, dotýká se, poslouchá. Právě haptické i akustické vjemy jsou tím, co rýsuje toto básnické vidění jako osobité a specifické. V Penumbře zastřené blánou, překryté listím, dýmem, průsvitným, ale neprůhledným sklem. Přesto přítomné a právě proto pozornosti hodné.