Štefan Margita: Bez špičkových dirigentů a režisérů se operní scéna do první ligy nedostane

2. březen 2020

Nedávno se vrátil z Valencie, kde pod vedením operního režiséra Roberta Carsena účinkoval ve Straussově opeře Elektra, a za pár dní odlétá za dalšími rolemi do Chicaga a New Yorku. V cestovatelské pauze přijal pěvec Štefan Margita pozvání do Vizitky, kde s Danielem Jägerem mluvil o rodných Košicích, uměleckých kvalitách režiséra Daniela Špinara i o tom, co ho přitahuje na hudbě dvacátého století.

S operní tvorbou Leoše Janáčka se Štefan Margita poprvé setkal v roce 1986, kdy coby třicetiletý zpíval v Praze roli Váni Kudrjáše v Kátě Kabanové. Od té doby je Janáčkovi věrným hudebním souputníkem, ostatně účast v nové inscenaci tohoto díla, už ale v roli Tichona Ivanyče Kabanova, přislíbil aktuálně i uměleckému řediteli Opery Národního divadla a Státní opery Per Boy Hansenovi. 

Vizitka se Štefanem Margitou

„Na interpretaci díla dvacátého století mě láká to, že si můžu vždycky vyzkoušet něco nového, a to jak v režijním, tak pěveckém pojetí,“ řekl Margita ve Vizitce. „Moje agentura mi před třiceti lety řekla, že mě bude zastupovat, ale že se musím věnovat slovanskému repertoáru, protože na ten italský je po světě spousta jiných interpretů. Byla to pro mě samozřejmě facka, ale najednou jsem zjistil, jak je ta muzika krásná. Slovanské opery miluje třeba i Simon Rattle,“ odkazuje Margita ke slavnému britskému dirigentovi.

Při Janáčkově Pastorkyni na jevišti pršelo

Ve Vizitce s Danielem Jägrem rozebíral i přístupy různých režisérů. Robert Carsen například v Elektře nechal na jeviště navézt kvůli autentičnosti mokrou hlínu, v Carsenově pojetí Její pastorkyně zase na konci představení „pršelo“. Margita ve Vizitce ocenil i práci režiséra Daniela Špinara, který z pěvců dokáže „vytáhnout“ herecký potenciál. „V zahraničí je to běžné, u nás jsme na to dosud nebyli příliš zvyklí,“ dodal.

Štefan Margita jako Kapitán Vere při generální zkoušce opery Billy Budd v Národním divadle v Praze

Se Špinarem v Praze spolupracoval na Janáčkově opeře Z mrtvého domu (2015) a na prvním českém uvedení opery Benjamina Brittena Billy Bud (2018). A dodal, že nerozumí tomu, tyto inscenace v současné době navzdory dobrým recenzím i ohlasům diváků na repertoáru Národního divadla nejsou.

Se zkušenostmi ze světových scén může Štefan Margita srovnávat. Do první operní ligy po boku newyorské, chicagské nebo mnichovské opery se má podle něj tuzemská operní produkce šanci posunout jen v případě, že vedení souborů investuje do angažmá světových, špičkových hostujících dirigentů, kteří dají opakovaně příležitost začínajícím pěveckým hvězdám a budou s nimi systematicky pracovat.

Čtěte také

Důvod, proč pražské scéně přislíbil ztvárnění zmíněné role Tichona Ivanyče Kabanova, je podle Margity jednoduchý: Peru Boye Hansenovi drží v jeho pozici palce a v Národním divadle to má stále velmi rád. „S Danem Špinarem jsem při přípravách Mrtvého domu zažil jedno z nejhezčích období, všichni jsme se těšili na zkoušky. Myslím, že právě to je vizitka funkčního souboru.“

Jak se absolvent košické střední fotografické školy Štefan Margita dostal do pražského Národního divadla? Kdo ho po cestě nejvíc ovlivnil a proč už dneska nebude zpívat Jeníka z Prodané nevěsty? Jak vnímá stejné operní dílo pohledem jiné dramatické postavy a proč se ještě necítí na roli Heroda ve Straussově Salome? Poslechněte si celou Vizitku.

 

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová