Stanisław Vincenz: Učiněný zázrak

Velikost Stanislawa Vincenze (1888-1971), polského spisovatele a myslitele, znalce života huculského lidu i antického umění, folkloristy i milovníka hor a horské turistiky, bystrého pozorovatele i kritika moderní společnosti, spočívá v tom, že jak autorova osobnost, tak jeho dílo zaujmou široký okruh lidí různých profesí a zálib.

Ústředním tématem Vincenzovy tvorby a předmětem jeho celoživotního zájmu se stalo Huculsko, jeho "malá vlast", vyznačující se specifickým kulturním bohatstvím, které se utvářelo během dlouhodobého kontaktu mnoha národů, jazyků a náboženství. Vincenz nazývá Huculsko slovanskou Atlantidou a pokládá ho za jakousi výspu a studnici ryzích lidských hodnot, z nichž by mohla čerpat upadající evropská kultura. Život obyvatel tohoto východoevropského regionu zachytil ve svém stěžejním díle, na němž pracoval vlastně po celý život, v tetralogii Na vysoké polonině.

Jedním z mnoha národů, který tvořil pestré multikulturní společenství regionu, byli Židé. Právě zde, v podhorských huculských městečkách, jako jsou třeba Kuty nebo Kosov, bylo jedno z center chasidismu, židovské náboženské sekty, která se v 17. a 18. století rozšířila v této části východní Evropy. Podle ústní tradice zde žil, v jeskyni nad řekou Čeremoš, zakladatel chasidismu, rabi Baal Šem Tov.

"Židovským tématům" věnoval Vincenz řadu svých povídek, esejů a črt, které vyšly až po jeho smrti v souborném vydání pod titulem Tematy Zydowskie (Oficina Poetów i Malarzy, Londýn 1977; druhé vydání: Atex, Gdaňsk 1993). Z této publikace je i povídka Učiněný zázrak.