Souzvuk undergroundu, víry a poezie. Vysočina jako bod Archimedův a také Achillova pata

Hrbolatý kraj hlubokých lesů s koryty řek a stužkami potoků, s mytickými kopci a návršími, s dramaticky zařízlými údolími, kraj měst a městeček se špicemi věží, hnízd vesnic s kapličkami i samot, byl domovem umělců, jejichž křehká, silná i neotesaná díla jako by v sobě snoubila drsnou žulu s přízračností blízkých, táhnoucích mraků. Na Vysočině se mezi jinými narodili básník a kněz Jakub Deml, grafik a básník Bohuslav Reynek i svorník undergroundu Ivan Martin Jirous.

Ivan Jirous (vpravo nahoře v brýlích), fotografie z povinné školní praxe, v Humpolci v r. 1960|foto:Archiv J. Neomytkové

Skrze básnické i prozaické texty se v předkládaném pořadu vydáme do Demlova Tasova, Reynkova Petrkova, Jirousova Humpolce, do Třebíče či do Želivi, do Kameniček Antonína Slavíčka i na další místa. Nečekejte ovšem žádný místopisný bedekr, obraz, který vyvstává z předkládané poezie, není pohlednice, ale veliká báseň krabaté a kostrbaté, drsné i mlžně dušičkové krajiny. Se kterou se v tomto pořadu snoubí také divoká hudba kladenské kapely Zrní z desky Následuj kojota.

Každý večer si před usnutím opakuji
Pokojov Pokojov Pokojov
A stejně je z toho nakonec vždycky
Hroznatín Hroznatín Hroznatín.
Ladislav Dvořák, z básně Jména mých rodných končin

Pořadem si připomeneme i herečku a vedoucí Dismanova rozhlasového dětského souboru Janu Doležalovou-Frankovou, jejíž byla poslední rozhlasovou premiérou – čte tu básně Suzanne Renaudové – a která nečekaně zesnula před pěti lety 18. června 2021.