Slyším v noci tikat hodinky. Koláž z veršů a korespondence Jiřího Wolkera z plicního sanatoria
Ozvěny dávné bolesti i vůle tvořit. Koláž má oživit vzpomínky na nadaného mladíka, na jeho krátký intenzivní život a na těžké časy jeho umírání. Není to životopisný dokument, spíše povzdech nad velkým talentem, smutek za básníkem, který umřel příliš brzy a příliš škaredě. Premiéru poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Dne 3. ledna 1924, před sto lety, zemřel v Prostějově v náručí své matky jeden z nejtalentovanějších básníků mladé meziválečné generace a současně jeden z nejvlivnějších básníků (v dobrém a bohužel i ve špatném) v našem 20. století – Jiří Wolker.
Koláž z jeho korespondence a veršů vychází z rozsáhlejší knihy Slyším v noci tikat hodinky editorky Štěpánky Ryšavé, které se podařilo vykreslit Wolkerův život a především velmi plasticky jeho trýznivé umírání na tuberkulózu. Příznačně vyšla v nakladateství Cesta domů zaměřeném na tematiku spojenou se smrtelností a umíráním.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka