Slovenská filharmonie a Salamon-Čekovská

00399311.jpeg

Jestliže pro domácí hudební příznivce mají zvláštní přitažlivost letopočty končící čtyřkou, které připomínají výročí našich národních klasiků Smetany, Dvořáka a Janáčka, na jejichž počest se už od roku 1954 pořádají Roky české hudby, pro naše nejbližší sousedy mají obdobný význam roky končící šestkami.

Právě probíhající Rok slovenskej hudby, spojený se 100. výročí narození Alexandra Moyzese, Ľudovíta Rajtera a s jubilei dalších klíčových osobností slovenské hudební kultury, inspiroval vedení Pražského jara k uspořádání celé série koncertů, jejichž programy přinesou jednak díla řady slovenských skladatelů, jednak se v nich představí špičkoví slovenští sólisté a ansámbly. Tato série, kterou odstartovala 18. května vystoupení Moyzesova kvarteta a komorního sdružení Capella Istropolitana, vyvrcholí ve středu 31. května večerem Slovenské filharmonie, konaným pod záštitou a za osobní účasti prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče.

Právě příklad Slovenské filharmonie výmluvně ilustruje dlouhodobou provázanost obou našich národních kultur a bezpočet kontaktů, jimiž jsou navzájem svázány česká a slovenská hudba. Po boku jejího zakladatele Ľudovíta Rajtera (1906-2000) stál u kolébky Slovenské filharmonie v roce 1949 i Václav Talich, který s orchestrem pravidelně spolupracoval do roku 1952. V seznamu šéfdirigentů má Slovenská filharmonie vepsána jména českých dirigentů Libora Peška, Jiřího Bělohlávka i současného šéfa Vladimíra Válka, který se tak na letošním Pražském jaru představí v dvojroli uměleckého ředitele dvou těles (vedle dlouholetého postu v čele Symfonického orchestru Českého rozhlasu). Trvalou stopu v kronice orchestru v podobě množství vynikajících nahrávek zanechala také spolupráce s dalším českým dirigentem Zdeňkem Košlerem, jemuž Slovenská filharmonie v roce 1996 udělila čestný titul "šéfdirigenta in memoriam".

Ľubica Salamon-Čekovská

Na Pražské jaro přijíždí Slovenská filharmonie s obzvlášť atraktivním programem. Vedle Symfonie č. 9 jiného jubilujícího skladatele Dmitrije Šostakoviče a 3. klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova v podání ruského pianisty Borise Berezovského na něm ve světové premiéře zazní novinka Ľubici Salamon-Čekovské Adorations, kterou si orchestr objednal u autorky speciálně pro své letošní pražskojarní vystoupení. První seznámení festivalového publika s hudbou mladé slovenské skladatelky přitom provází zvláštně pikantní příchuť. Ľubica Salamon-Čekovská, která po ukončení studií v Bratislavě ještě absolvovala postgraduální studium kompozice na Královské hudební akademii v Londýně, je totiž svéráznou hudební obojživelníci a na letošním Pražském jaru se ještě předtím představí s orchestrem Bratislava Hot Serenaders a se zpívajícím Milanem Lasicou také jako výtečná swingová klavíristka.

O své nejnovější skladbě pro Pražské jaro nám prozradila: "Objednávky tohoto druhu u mne zatím figurovaly jen v rovině toužebných přání a představ. Zatím moji jedinou skladbou pro velký symfonický orchestr byla Turbulence, která zazněla během mých studií v Londýně. Když potom zatelefonovali ze Slovenské filharmonie a objednali u mne tuto skladbu, byla to jedna z těch zpráv, které člověk nedostává zrovna často. V době, kdy jsem začala na Vzýváních pracovat, se v mém životě udály radostné i smutné chvíle. Narodil se mi syn a zároveň mě navždy opustilo několik blízkých lidí. Dva okamžiky v životě člověka, podtržené silnými emocionálními prožitky. Radost, smutek, oslava, nostalgie, takže i o tom jsou má soukromá Vzývání."