Slavíme Světový den vody
Hudební výběr v Čajovně byl věnován oslavám Světového dne vody, ke kterým jsme se s Vltavou připojili. Cílem tohoto svátku je vyvolat diskusi o významu vody a udržitelném nakládání s vodními zdroji. Součástí jsou také prohlídky vodáren, vodních elektráren, přehrad a jezů. Téma letošního ročníku, Voda a pracovní místa, mělo upozornit na přímý vztah mezi přístupem k vodním zdrojům a ekonomickým rozvojem společnosti.
Ve speciální „vodní“ Čajovně zazněla tvorba českých interpretů a skladby, ve kterých prší, kde to zurčí anebo pozvolna pluje jako voraři na Vltavě. Slyšeli jsme několik milostných písní – například Samba v dešti v podání Zuzany Navarové a skupiny Nerez nebo skladba Lej, lej, lej od dua Tara Fuki. V polských textech tohoto uskupení, které tvoří violoncellistky Dorota Barová a Andrea Konstankievicz, se voda objevuje poměrně často – ať už v podobě řeky, moře, slz nebo dešťových kapek.
Řeka protéká milostnou písní Škoda, že můj milý, kterou jsme slyšeli v úpravě zpěvačky a cimbalistky Zuzany Lapčíkové. Její album Rozchody, návraty obsahuje moravské lidové písně i autorské skladby, ve kterých se protíná folklor s jazzem. Leitmotivem je láska v mnoha odstínech a s ní spojené loučení a rozchody. V Čajovně nechyběly ani vodou nasáklé písně od kapel Hm…, Buty nebo wrgha POWU orchestra.
Nejposlouchanější
-
Martička, Tajemný nález profesora Zachariáše, Fanynka a další povídky Eduarda Basse
-
Jaroslav Vrchlický: Bratři. Jana Hlaváčová, Pavel Soukup a Petr Štěpánek v osobitě pojaté tragédii
-
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh malého pikolíka, který jde za svým snem
-
Tajemství je život. Prožijte jeden den se spisovatelem Edwardem v rozhlasové hře Billyho Naughtona
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.