Skvosty pod Zelenou klenbou v drážďanském zámku II. Objevte mistrovské artefakty spjaté s Čechami

Gryfí dráp Václava IV.: Buvolí roh na uvítání, kolem 1400

Zašpičatělé, vzhůru stočené, poměrně krátké rohy zubrů byly od nejstarších dob vyhledávanou trofejí, z které se vyráběly nádoby na pití, o nichž se věřilo, že mají zvláštní účinky. Zubr evropský se od vyhubení pratura stal nejtěžším a největším suchozemským savcem a také posledním zástupcem divokého druhu skotu na evropském kontinentu. V novověku ve volné přírodě téměř vymizel.

Ještě ve středověku byli zubři velmi rozšířeni v rozsáhlých lesních oblastech východní části střední Evropy a pro svou robustnost chráněni jako královská zvěř. Jejich žádané rohy se všeobecně coby obzvláště cenné předměty považovaly za drápy gryfa, bájného okřídleného tvora se lvím trupem a s hlavou i pařáty orla. Dokonce jim byla přisuzována jedovatost.

Nevětvené zubří rohy tvořené keratinem se upravovaly na nádoby denní potřeby a rovněž se proměňovaly ve zdobné relikviáře.

Sakrální a profánní motivy se snoubí i na nejkrásnějším gryfím drápu v klenotnici Zelené klenby drážďanského zámku. Tento typ poháru, jehož romantizující označení je způsobeno neobvyklým materiálem stejně jako nevídaným tvarem a zvláštní velikostí, se do dnešních dnů dochoval jen zřídka. Tamější sbírky saského pokladu uchovávají kupodivu osm podobných artefaktů, ale žádný z nich není tak bohatě proveden jako pitný zubří roh, známý pod historicky nepřesným pojmenováním buvolí roh, kterého podepírá odlitá postavička plazícího se vousatého muže v módním dobovém oděvu kolem roku 1400. V krátkém přiléhavém kabátci s výraznou knoflíkovou légou, elegantními rukávy, těsnými kalhotami a špičatými botami se opírá o větev, na níž je vyrytý nápis: Halt veste uns / komen geste − Držte nás pevně / hosté přicházejí.

Zázrak mechaniky jako projev panovnického přátelství

Luxusní složité hodiny a hrací strojky, kterým se říkalo automaty, se na konci renesance stávaly prestižní známkou novodobých technických znalostí. Těšily se zvláštní oblibě mezi evropskými panovníky, kteří se považovali za vládce času a chtěli vybrané společnosti prostřednictvím těchto mechanismů, často uměleckých zlatnických děl s architektonickou, figurální nebo klenotnickou výzdobou, ukázat svou moc, erudici a své kulturní aspirace. Na jejich sídlech se usilovalo o prvenství nejlepších hodinářů a mechaniků, stejně jako řezbářů slonoviny nebo brusičů drahokamů.

Čtěte také

Skvosty pod Zelenou klenbou v drážďanském zámku. Objevte mistrovské artefakty spjaté s Čechami

Dvorské prostředí Prahy, Drážďan, Kasselu, Mnichova, ale také francouzských a italských královských a vévodských rezidencí zažívalo rušnou výměnu darů, o níž dodnes svědčí jedinečné exempláře ve významných evropských kunstkomorách. Také sbírky v drážďanském Rezidenčním zámku uchovávají bezpočet artefaktů pozoruhodných příběhů.

Peripetie jedné zvláštní epizody nás zavedou na pražský dvůr Rudolfa II., fanatického přívržence speciálních hodinových unikátů, který věnoval k novému roku 1600 svému mladému příteli, saskému kurfiřtovi Kristiánu II., miniaturní bicí hodiny v křišťálové skříňce s českými granáty.