Sklo by nemělo působit svou krásou, ale tím, jak komunikuje se světem, říká Václav Cigler

Devadesáté narozeniny letos v dubnu oslavil umělec, architekt a pedagog Václav Cigler. Se svým blízkým týmem, který už od začátku nultých let tvoří architekt a umělec Michal Motyčka a kurátorka a umělkyně Jana Šindelová, připomněl své jubileum sérií šesti výstav. V současné době jsou k vidění ty v Olomouci, Kroměříži a Litoměřích.

Propojovat umění s krajinou

Málokdo ví, že parkán budovy, v níž sídlí Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, upravili právě Václav Cigler s Michalem Motyčkou. Místo s výhledem na část města tak funguje jako prostor odpoledního odpočinku i jako nenápadná, klidná galerie. Propojovat umění s krajinou tak lehce, jako slunce dokáže prosvětlit vodní hladinu, je Ciglerova celoživotní láska, myšlenka, kterou se zaobíral už od padesátých let 20. století.

Instalace Václava Ciglera v Muzeu umění v Olomouci|foto: Muzeum umění Olomouc

„Jindřich Chalupecký o Václavu Ciglerovi napsal, že dělal land art ještě před tím, než ho začali dělat v Americe,“ řekla v ArtCafé Jana Šindelová. „Proto je výstava v Litoměřicích koncipovaná tak, aby podtrhla fakt, že parkán je umělecké dílo, a představila krajinné projekty Václava Ciglera, které jsou naprosto mimořádné,“ odkazuje na jeden ze sálů litoměřické galerie. V něm jsou k vidění koláže zapuštěné do zdánlivě utopických krajin, které mají ovšem reálný základ, jenž se vyjeví při zvětšení jednotlivých prvků.

Jeho utopické projekty jsou poetické a nadčasové zároveň. Není to jen estetická záležitost, ale i hledání podstaty.
Jana Šindelová

Litoměrický parkán je jediný prostor, v němž se Václav Cigler mohl v tomto směru realizovat. Důvod? Podle kurátorky Šindelové na jeho uvažování o krajině a jejím vztahu k umění a člověku nebylo české prostředí připravené. I proto je ráda, že se Michalovi Motyčkovi podařilo na kroměřížské výstavě v Květné zahradě zrealizovat jeden land artový projekt ze šedesátých let – lávku, díky které návštěvník vnímá čeření vody v liniích, nikoliv v kruzích.

Krása optického skla

Americký kurátor Steven Madoff o Václavu Ciglerovi během příprav výstavy v Tel Avivu napsal, že je první člověk na světě, který pracuje s potenciálem optického skla, tedy s materiálem, který byl původně určený pro výrobu fotoaparátů a vojenské techniky. „Václav je mimořádný v tom, že celý život používá nevýtvarné prostředky. I to optické sklo objevil v továrně v severních Čechách,“ konstatuje Jana Šindelová. 

Čtěte také

Sklo ve světě umění. Dílo i odkaz Václava Ciglera

„Optický hranol vytváří z fyzikálního hlediska duhu, což je jeden se symbolů, se kterým pracuje. Sklo v pojetí Václava Ciglera by nemělo působit svou krásou, ale tím, jak komunikuje se světem,“dodává. 

Václav Cigler vedl čtrnáct let ateliér Sklo v architektuře na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Se svými studenty měl velmi blízký a inspirativní vztah. Podnětné nápady a mladé myšlení mu podle Jany Šindelové zůstaly dodnes, jak ostatně v rozhovorech často zmiňuje i Michal Motyčka. „Za tu dobu společně udělali více než sto projektů, velké retrospektivy, zásahy do architektury, nerealizované návrhy do soutěží,“ vypočítává. „Díky Josefovi Kaplickému, u kterého pan Cigler studoval, bere všechno jako podnět a výzvu. Sebemenší věc je pro něj úkol, o kterém se s Michalem u kafe baví a vymýšlejí řešení. To je základ jejich komunikace a přátelství.”

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém Jana Šindelářová mluvila i o básních Václava Ciglera a nejoblíbenějších instalacích z dílny Cigler – Motyčka, mezi které patří jejich intervence do piaristického chrámu sv. Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Detailně také popsala litoměřickou výstavu a také tu kroměřížskou. Hudbu vybíral Jonáš Kucharský.