Terezie Zemánková: Třicet tisíc teček a padesát tisíc čárek

Terezie Zemánková
Terezie Zemánková

Tolik jich nakreslila podle vlastních slov na obraz Elektrický květ Anna Zemánková, nejznámější česká autorka art brut. Na výstavě v Severočeské galerii v Litoměřicích Radostné poselství do neznáma jsou některé její kresby vystaveny vůbec poprvé, například ta, podle které dostala výstava jméno.

„Babička nikdy nešidila detaily. Když se na obrazu překrývaly čtyři listy, poctivě je jeden po druhém vykreslila všechny“, říká kurátorka a historička umění Terezie Zemánková, která dílo své babičky spravuje. 

Ke své tvorbě potřebovala slyšet hudbu. Pouštěla si ji pořád, k oblíbeným patřili Janáček, Bach a Beethoven, neměla ráda Mozarta. Zamilovala se do saxofonisty Charlese Lloyda, kterému u nás v roce 1969 vyšla deska.

Její kresby od té doby minimálně do poloviny let sedmdesátých vysloveně vibrují. Nejen, že je při hudbě dělala, ona do nich hudbu doslova zhmotnila.

Spoustu svých obrazů Anna Zemánková rozdala, řada se dostala do zahraničních sbírek. „Dobrat se přesného rozsahu babiččina díla jsem už vzdala. Její malé obrázky mají stejnou sílu jako kresby rozměru 60x80, nechce se mi počítat to jako metráž.“ Dobrou představu o jejím díle dává reprezentativní obrazová publikace Anna Zemánková, kterou vloni vydalo nakladatelství Kant.   

Tvorba Anny Zemánkové

„Art brut je uměle vytvořená kategorie, která nám pomáhá ohraničit to, co se vymyká běžným výtvarným stylům či trendům. Snažím se z ní ale vymanit, protože art brut je množina rozptýlených jednotlivostí, jak říkal jeho duchovní otec Jean Dubufet. Ve svém projevu jsou jednotliví umělci tak rozdílní, že je zbytečně násilné tlačit je všechny do jedné škatulky.“

Terezie Zemánková se svojí babičkou Annou Zemánkovou

Průřez tvorbou, jak jej prezentuje i litoměřická výstava, ukazuje, že zpočátku se Anna Zemánková snažila držet reálných modelů. Postupně jí ale přestávaly stačit, potřebovala pustit svou imaginaci z uzdy. Své oslnivé květiny, krásnější než dokáže vytvořit příroda, nejen kreslila a malovala, ale také vyšívala nebo háčkovala. Používala textilní aplikace, starší kresby přemalovávala kuchyňským olejem, aby byly barvy transparentnější. Později vytvářela saténové koláže. Odstřižky látky takzvaně preparovala, aby se netřepily. Měla na to svoji metodu. „To slovo ráda používala“, směje se Terezie a vzpomíná na babiččin nuselský byt, kde měla kanárka Mancínka a svítící perníkovou chaloupku, která hrála projev prezidenta Husáka. „Z pestrého viskocelu, který používala také na svých obrazech,  nám dětem pletla kloboučky a polštářky, na kterých se nedalo ležet, protože strašně škrábaly.“

Výstava Radostné poselství do neznáma je v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích přístupná do 24. února 2019, současně je tvorba Anny Zemánkové vystavena ve Weiss Berlin Art Gallery a od 15. února bude zastoupena na výstavě Flying High: umělkyně art brut, kterou pořádá vídeňské Kunstforum.