Kam v Olomouci za kulturou? Přijeďte jen na konkrétní akci, radí mladí kurátoři

Kominíkovo, Ateliér duchů
Kominíkovo, Ateliér duchů

Hosty ArtCafé vysílaného u příležitosti 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio z olomouckého Muzea umění byli ředitel festivalu Josef Podstata a hybatelé olomouckého kulturního dění Nela Klajbanová a Pavel Šuráň.

Hudební klub s progresivní dramaturgií a ještě jednu kvalitní galerii, která by se věnovala současnému umění. To by si v Olomouci přáli kurátoři Nela Klajbanová a Pavel Šuráň. Sami se přitom angažují v kulturním olomouckém dění měrou větší než malou.

Nela je kurátorkou pouliční galerie Vitrína Deniska, pro niž vznikají díla přímo na míru. Pomáhá s organizací každoroční Přehlídky filmové animace a současného umění (známé jako PAF) a působí také jako ředitelka veletrhu LITR, který v Olomouci představuje zajímavé autory uměleckých a designových publikací. Spolu s Pavlem Šuráněm se pak podílí na dramaturgii Galerie XY. A pořádají také speciální procházky, které zájemce provedou po vernisážích výstav uspořádaných spřátelenými podniky vždy jeden konkrétní večer.

Nejbližší výstava s procházkou je v plánu na 18. dubna a kurátorský tým na ní představí umělce ze Zlína. Podle organizátorů je třeba právě tato akce ideální příležitost, jak si užít hanáckou metropoli po kulturní stránce. „Do Olomouce je lepší přijet na konkrétní akci, protože jinak se může stát, že nebudete mít kam zajít. Někdy se tu prostě na rozdíl od Prahy nekoná nic,” krčí rameny Pavel Šuráň při odpovědi na otázku, kde by měli návštěvníci odpoledne či večer hledat v Olomouci zajímavou akci.

Spálit v truhle, co se nepovedlo

Kromě Galerie XY se Pavel Šuráň stará i o aktivity funerální galerie Hrob. Nápad na pop-up výstavní prostor vykopaný v zemi vzešel z diskusí s kamarádem Radimem Scholasterem, fanouškem funeárlního umění a katolicismu. Kromě výstav „o životě a smrti” Hrob pořádá i silvestrovský happening nazvaný Truhla, během kterého lidé odevzdávají dobrá a špatná znamení uplynulého roku. Oheň je podle Šuráňových slov buď sežehne, nebo naopak posvětí. „Já jsem se Truhly účastnila dvakrát a naposledy jsem pohřbila všechny účtenky za rok 2017,” říká Nela Klajbanová. Zájemci o další projekt galerie Hrob si mohou termíny najít na sociálních sítích.

Nela Klajbanová stojí od roku 2015 v čele veletrhu LITR. Jeho účelem je představit olomouckému publiku autorské a umělecké publikace vydávané malými nezávislými nakladateli nebo vlastním nákladem. Nabízí se srovnání s táborským Tabookem, inspirace však podle Klajbanové příšla z obdobného festivalu v polském Krakově. „Tabook oživuje celé město, což nám se zatím bohužel nedaří,” přiznává a připočítává to prozatímním personálním i finančním limitům. „Devadesát procent nakladatelů, kteří se do Olomouce přijedou prezentovat, je z Prahy, Brna nebo ze Slovenska. Okolních nakladatelů je tu minimum, což je trochu paradox. Ale pro vystavovatele je zásadní, že svou práci ukážou i jiným lidem než těm, kteří na podobné akce ve zmíněných městech chodí opakovaně. Pro regionální publikum jsou to novinky,” uvádí.

Multimédia? Pořád se učíme

Hostem olomouckého ArtCafé byl i Josef Podstata, ředitel Českého rozhlasu Olomouc a Ostrava a také ředitel probíhajícího festivalu Prix Bohemia Radio.

Josef Podstata

Ten letos do soutěžního programu vedle kategorií dokument, reportáž a drama nově zařadil i multimédia.

Jejich úkolem je rozšiřovat různými způsoby stávající mediální obsah, což se podle Podstaty nejen veřejnoprávní média stále učí. Jaké by tedy podle něj měl mít kvalitní multimediální materiál parametry? „Důležitý je obsah i profesionální úroveň technického provedení,” myslí si. „Technologie je dvojitý meč. Může nám dobře posloužit, ale jakmile se při přípravě něco odbyde, je to hodně slyšet,” dodává. Mezi povedené pak počítá projekt ‘68, kterým si Český rozhlas loni připomněl okupaci vojsky Varšavské smlouvy roku 1968. Ve vysílání si živě rekonstruovaly tehdejší události, k výročí vznikla také originální hra na webu. „ Projekt využil všechny technologické aspekty, opíral se do historické dokumenty, vracel je do hry. Připomenout tímto způsobem souvislosti roku 1998 mladým lidem podle mě fungovalo,” uzavírá Josef Podstata.


Jak je to s řevnivostí mezi organizátory kulturních akcí v Olomouci, do jaké míry se mohou ti, kteří organizují kulturu „zdola”, spolehnout na podporu od města nebo kraje? Jaký je rozdíl mezi českou a maďarskou zpravodajskou reportáží a dá se nějak vypořádat s problematikou vulgárních slov v rozhlasovém i televizním vysílání? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu od autorů spojených s Olomoucí vybíral Pavel Zelinka.

Spustit audio
autor: Hana Slívová

Související