Skáče ranní ptáče?

Jisté je, že ptáče létá. A křičí. Létá z větve na větve, z okapu na okap a ze střechy na střechu a křičí ze všemožných stran tak nahlas, že mrzutému spáči nezbývá než se vyhrabat z peřin a ty brýle najít. A začít – několik hodin po ptáčeti – nový den.

Kdo jednou zkusil spát pod širým nebem, ví o ranních ptáčatech svoje. Málokdo už je dneska Mirek Dušín, tudíž to probíhá pokaždé nějak takhle: zvečera zkoušíte usnout, ale snadno to nejde. Nejdřív vás něco tlačí. Potom vám vyjede větev zrovna za hlavou a škrábne vás do temene.

Pak někde opodál prochází srnka, tedy vlastně poltergeist nebo možná jen nevrlý majitel pozemku, pak je vám nějaká zima tam, kam byste si doma omotali bederní pás po prastrejdovi Mílovi. A potom to začne.

Do rozbřesku je daleko, ale ptáče toho nedbá. Pípne, pak pípne podruhé, a za chvíli už křičí celé okolí, jako by někde v borůvkách čutali skřivani proti sovám utkání sezony. A když pak takový samozvaný tramp nabručeně vstává, s prvním paprskem, protože déle už to prostě nejde vydržet, dělá všechno jiné, než že by skákal.

S tím ranním vstáváním je to těžké. Pro ty, kdo si potrpí na svěží rozbřesky, je časný budíček známkou ctnosti, okénkem do modrého života, ba stavebním kamenem civilizace.

Jak nás však poučili historici, nebýt setrvačnosti z dob našich předků, jejichž čas odměřovalo dojení ranních ptáčat, totiž promiňte, dobytčat, a nebýt jednoho nespavého císaře se zvláštním obdivem ke čtvrté hodině ranní, mohli bychom si dnes vyspávat málem po libosti a to modré okénko si vybarvit i tak.

Nemluvě o tom, že ti, kdo odolají, zapřou se a vydrží v posteli aspoň do osmi, mohou kolem jedenácté večer jen soucitně přihlížet, jak ranní ptáčata nemají na skákání ani pomyšlení, protože sotva pletou nohama.

Krátce – ranní vstávání není zrovna můj koníček. A přesto mě moderní technika donutila sem tam si ráno zaskákat. A zase za to mohou ptáčata. Mám nový budík. Místo zvonění zazpívá v určenou hodinu hlasem některého ptáka. Dokud na klávesnici nenamačkáte, který z nich to je, a nenamačkáte to správně, budík zvoní a zvoní a vy po něm vzteky skáčete jedna radost – od nefalšovaného ranního ptáčete k nerozeznání.

Ale přesto jste ve výhodě. Protože si tak vlastně odbudete i ranní rozcvičku. A okénka do modrého života můžete s klidným svědomím vybarvit hned dvě. Samozřejmě – jenom co najdete ty brýle. A aspoň ten Mirek Dušín se z toho bude radovat.