Setkání s Barborou Kleinhamplovou na terapii

3. leden 2016

Je přední představitelkou nejmladší generace českých umělců – upozornila na sebe již během studií AVU, které ukončila v loňském roce a už letos získala Cenu Jindřicha Chalupeckého. Její tvorbu lze možná velmi zjednodušeně charakterizovat jako performativní, ve skutečnosti je její pojmenování daleko obtížnější.

"Její práce lze vnímat jako formu nenásilného komentáře a kritického nahlížení na aspekty současné společnosti, pro jehož vyobrazení využívá asociativních prostředků se symbolickým a metaforickým potenciálem," píše o tvorbě Barbory Kleinhamplové v databázi současného českého výtvarného umění Artlist Markéta Stará Condeix. To je asi nejpřesnější popis umělčina díla, jehož kořeny jsou úzce propleteny s aspekty lidské existence v kontextu současného politicko-ekonomického uspořádání.

Barbora Kleinhamplová nejprve vystudovala pražskou FAMU – v roce 2008 zde absolvovala na katedře fotografie. V témže roce byla přijata na Akademii výtvarných umění, kde do roku 2014, kdy zdejší studia ukončila diplomovou prací v rámci mezinárodního ocenění Start Point, prošla ateliéry Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy, Tomáše Vaňka a Jiřího Skály. Její osobitá tvroba má za sebou poměrně výrazný vývoj – od raných prací, ve kterých zpravidla vystupovala samotná umělkyně a stavěla se do nezvyklých pozic, často v interakci s každodenními předměty či domácím prostředím, až k aktuálnímu akcentu na otázky postavení člověka v současné konzumní společnosti, vedené korporátními pravidly.

Svoji tvorbu představila Barbora Kleinhamplová na Pecha Kuche - podívejte se na její prezentaci:



Pozoruhodným projektem Kružnice splývání se příkladně představila v roce 2013 – pohrávala si zde s tématem dluhu jedince vůči společnosti. Život na dluh se totiž v posledních letech stal nedílnou součástí lidských životů a tedy jakousi společensky uznávanou normou. Dlužníkem není dnes jen ten, který se z vlastní vůle zadluží, ale každý “účastník” podílející se svou existencí na (nad)národním fungování států a unií. Jak v průvodním slovu napsala výtvarná publicistka Markéta Stará Condeixa: “Moment uzavření dluhu je v instalaci prezentován symbolickým podáním ruky – videem skupiny mužů z korporátního prostředí podávajících si ruku – držících se za ruce. Video je současně pojednáním o kolektivní zodpovědnosti, která je se společenským zadlužením spjata. Dluh jako důsledek lidského činění autorka zpracovává v příběhu Olgy Hepnarové - ženy, která z pocitu dluhu společnosti vůči své osobě zabila několik náhodně vybraných osob. Dílo lze chápat jako formu projekční plochy, kterou v její šíři nejsme okem schopni zachytit, stejně tak jako rozostřenou fotografii – tapetu na zdi galerie - z policejního složky Hepnarová.”

Téma dluhu se ve stejném roce objevilo i v práci Mše za odpuštění dluhů, čímž navázalo na o rok starší projekt Neviditelná ruka. Všem těmto pracem je společné poukazování na sílu a mechanismy tržního systému a jeho vztahu a působení na jednotlivce - tedy na každého z nás.

Tato politicko-společensko-ekonomická témata vynesla Barboře Kleinhamplové Cenu Jindřicha Chalupeckého za rok 2015 – na výstavě finalistů se prezentovala digitalizovanými částmi těla levitujícími prostorem a terapií smíchem. „Docela intenzivně jsem se v roce 2015 potýkala s tématy frustrace, uvíznutí ve virtuálním světě a deprivace. Zejména na rezidenci v Soulu v muzeu současného umění, kam jsem přijela zkoumat téma spánkové deprivace, protože tam je deprivace největší na světě. Byla to velmi intenzivní osobní zkušenost. Taková, že jsem se celé tři měsíce neadaptovala na změnu času. Chodila jsem spát v sedm ráno a spala jsem tři hodiny a docela mě to zničilo,“podotýká na adresu své aktuální tvorby Barbora Kleinhamplová. Zkušenost ze Soulu má spojitost s často zmiňovaným videem z jógy smíchu. „Měla jsem pocit, že by bylo zajímavé uvažovat o tom, co nám přináší pobyt ve virtuálním prostoru nebo nedostatek fyzického kontaktu. A nakonec jsem dospěla k názoru, že díky tomuto nedostatku se nakonec fyzicky potkáme až někde na terapii….“

autor: Honza Dědek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.