Serendipity

Tihle tři princové se vydali na cesty a díky svému důvtipu a schopnosti spojovat věci a pozorování, jež na první pohled nijak nesouvisely, objevovali pořád něco zajímavého, ač zpočátku nic takového objevit vůbec nechtěli. Walpole jejich schopnost nazval serendipity, což české slovníky, alespoň ty on-line, překládají jako vrozené štěstí nebo šťastnou náhodu. To je ovšem překlad spíše nešťastný; štěstí, jak dobře známo, sedne i na vola a takto označovaní jedinci nebývají obvykle předními objeviteli.

Své by o serendipity mohl vyprávět například Prokop Diviš, kdyby ovšem to slovo mohl znát – neexistovalo ještě. Na princip bleskosvodu přišel dávno předtím, než ho v Příměticích vztyčil a mimochodem, i dávno předtím, než Walpole to slovo vymyslel. Když byl na studiích ve Vídni, tuze záviděl jistému páterovi jeho úspěchy při pokusech se statickou elektřinou. Dlouho nevěděl, jak mu je překazit, až jednou si do paruky nastrkal železné hřebíky a pak už stačilo jen se zájmem se naklánět k experimentálnímu stolu. Chudák páter mohl třít ebonitovou tyč liščím ohonem donekonečna, zvědavý Diviš mu vždy náboj statické elektřiny svými hřebíky v paruce vysál. O pár desítek let později stačilo na studentskou lumpárnu jen vzpomenout a aplikovat ji v „meteorologickém stroji“, jak Diviš svému bleskosvodu říkal.

Nedostatek serendipity českou vědu naopak připravil přinejmenším o podíl na Nobelově ceně. Když imunolog Milan Hašek získal v roce 1953 jako první na světě výsledky experimentů s imunologickou tolerancí, interpretoval je v duchu lysenkovských teorií vnucovaných sovětskými soudruhy. Nobelovu cenu však o sedm let později přebíral Peter Medawar, který objev pochopil správně a ve slavnostní přednášce Haškovi alespoň vzdal hold.

Serendipity však bylo nutno někdy bránit i před samotnými objevy a vynálezy. V osmdesátých letech jsem v časopise Discover narazil na bědování slavného britského astronoma Freda Hoyla nad tím, že čím víc se v astronomii využívá počítačem řízených pozorování, tím míň je nových objevů. Za starých časů podle něj hvězdáři v noci dalekohledy bloumali po obloze, případně prohlíželi snímky z dalekohledů a nalézali mnohé, co nečekali. Pak začaly dalekohledy ovládat počítače a ty hledaly vždy jen to, co jim bylo naprogramováno. Serendipity, kmotra objevů a vynálezů je fuč, hořekoval slavný astronom.

Naštěstí neměl pravdu: právě počítače, lépe řečeno internet, ji vrátil do hry víc než dostatečně. Vždyť kde se serendipity daří víc, než při brouzdání na síti; stačí mít jen otevřenou hlavu a nalézat mnohem víc, než člověk hledal...