Sedmé nebe s Jiřím Černým: Hana Hegerová. Posílám vám plnou náruč žlutých květin, milá Carmen

„Děkuju za každou hodinu, kterou jsem mohl s vámi strávit. I když to bylo už v šedesátých letech, dodnes bych mohl popsat každý kout vaší tehdejší garsoniéry ve Velvarské ulici v Dejvicích, včetně těch dveří do špajzu, na kterých jste měla vaším vysokým, štíhlým a doleva skloněným písmem napsáno: ‚Urob niekomu dobre, oserie ti plot‘.

Nevěděl jsem, nač se dívat dřív, na vás, nebo na váš portrét od Jana Brychty. Kromě vší té krásy na koukání jsem ale pokaždé i čekal, co dobrého, zvláštního a ostrého uvaříte. Ve své titěrné kuchyňce jste byla královnou, i když jste se sebekriticky řadila až za svou sousedku Stellu Zázvorkovou.

Čtěte také

Hana Hegerová si se svým publikem mimořádně rozuměla. Poslechněte si její vzpomínky na umělecké začátky

Od vás jsem se učil, co je to šanson. Dala jste mi pocítit, kde jsou vrcholy poetické tvorby Pavla Kopty. Zažil jsem vás v dobách slávy v Národním i Vinohradském divadle i v minutách probojovaných před turistickým publikem v červencové pařížské Olympii. Trochu jste mi poradila, i jak chápat francouzský šanson, ale pro lepší zapamatování jste mi radši věnovala francouzské desky. Díky vám jsem taky zblízka poznal, co znamená život osamělé zpěvačky, i když je to tak silná ženská, jakou jste téměř vždycky musela být, ať se vám to líbilo nebo nelíbilo. Jednou jste mi řekla, že vaším největším honorářem jsou posluchači. Kdo někdy vystupoval před lidmi a dával jim jako vy všechno, čeho je schopen, ví, o čem mluvíte.“