Hana Hegerová si se svým publikem mimořádně rozuměla. Poslechněte si její vzpomínky na umělecké začátky
Ve věku 89 let zemřela zpěvačka Hana Hegerová. Mimořádnou osobnost naší hudební scény připomínáme archivním rozhovorem. Ve vltavském Setkávání v roce 2005 vzpomínala na své rodinné zázemí i na své umělecké začátky. V dětství vzdorovala rodičům, vzdorovala ve škole, organizovala protest, málo se ví, že odmítla nabídku působit v divadle Jana Wericha. Svým osobitým způsobem komentovala také hudební ukázky zejména z klasiky a vyznala se ze svého obdivu k opeře.
Čtěte také
Narodila se jako Carmen Farkašová v roce 1931 v Bratislavě do rodiny bankovního ředitele Jano Farkaše a Margity Čelkové. Od dětství tíhla k umění – nejdřív navštěvovala baletní školu, po gymnáziu v Komárně, které úspěšně zakončila maturitou, se ale nedostala na vysokou školu, pracovala jako úřednice a později absolvovala odborný divadelní kurz při státní konzervatoři v Bratislavě. Od roku 1953 získala angažmá v Divadle Petra Jilemnického v Žilině. V roce 1954 si zahrála svou první filmovou roli ve venkovském dramatu Frona. Jako zpěvačka dostala první angažmá během divadelních prázdnin v roce 1957 v bratislavské Tatra Revue.
O rok později nastoupila do pražského divadla Rokoko, objevila se i v dalších filmových rolích. Začátkem šedesátých let přešla do Semaforu a ztvárnila i hlavní filmovou roli v dramatu Naděje v režii Karla Kachyni. Následoval oblíbený filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. V roce 1966 se stala bohatou tetičkou z Liverpoolu v televizní adaptaci semaforské hry Dobře placená procházka.
Čtěte také
Brzy se začala objevovat i na světových pódiích hlavně v Německu a Francii. V roce 1967 vystoupila s úspěchem v pařížské Olympii, a protože kromě francouzštiny a němčiny zpívala anglicky a jidiš, hostovala i na světové výstavě v kanadském Montrealu v roce 1967. Nejvíce ale vystupovala v německy mluvících zemích.
Samostatné recitály v sedmdesátých letech uváděla v Divadle Na zábradlí. Spolupracovala se špičkovými textaři, zejména Pavlem Koptou, se skladatelem Petrem Hapkou. Mezi její nejpůsobivější písně patří Noc (Schön wie die Lawone), Černá Jessie, Dnes naposled, Pro Kiki, Choď po špičkách, Zlá neděle, Píseň o jasmínu, Milord, Blázen a dítě, Amfora, Píseň o malíři, Kázání v kapli Betlémské, Petr a Lucie, Lásko prokletá, Cesta, Lásko má, Můj dík, Maestro Tango, Když někdo z vás, Hra, Můj milý málo milý je, Já ráda vzpomínám, Bože můj, já chci zpět.
Během normalizace byla její umělecká činnost výrazně omezena, zejména v televizi a rozhlase. Velký návrat se jí povedl albem Potměšilý host, které vzniklo ve spolupráci s textařem Michalem Horáčkem a se skladatelem Petrem Hapkou. Tam se objevil i její největší hit Levandulová.
V roce 2010 vyšlo CD a DVD pod názvem Mlýnské kolo v srdci mém, o rok později bylo k jejím osmdesátinám vydáno rozsáhlé hudební DVD Pasiáns. Svou koncertní činnost Hana Hegerová ukončila ze zdravotních důvodů v roce 2011.
Hana Hegerová získala řadu ocenění – mimo jiné v roce 2002 za svůj umělecký a kulturní přínos oceněna z rukou prezidenta Václava Havla medailí Za zásluhy. V roce 2011 získala Diamantovou desku Supraphonu, od roku 2012 je čestnou občankou Prahy, v roce 2013 byla povýšena na komandéra francouzského Řádu za zásluhy, následující rok pak získala řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, v roce 2016 ji slovenský president udělil Řád Ľudovíta Štúra II. třídy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
