Sebastian Brant: Loď bláznů/Das Narrenschyff

1. červenec 2011

Sdělení

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Cyklus Důvěrná sdělní zaměřený především na německou poezii se od 4. dubna bude věnovat satirické alegorii Sebastiana Branta Loď bláznů. Autor, rodák ze Štrasburku, právník v Basileji, dopsal svou satiru Loď bláznů po masopustním úterku roku 1494. Výstižná alegorie, na níž lidstvo je smýkáno svými hříchy, vášněmi a neřestmi, jakož i nerozumem jako loď na rozbouřeném moři, se brzy dočkala mnoha překladů a především vyvolala v život celý literární žánr, tzv. bláznovskou literaturu. Na "lodi bláznů" veze celé lidstvo a moudrost je cílem, dosažitelným jen skrze vědomí vlastní pošetilosti.

Loď bláznů Sebastiana Branta nejspíš není přímou inspirací slavného obrazu Hieronyma Bosch, ale obsahově s ním souvisí. Nevíme také, zda je pravdivá domněnka filozofa Michela Foucaulta, že „lodě bláznů“ s naloděnými duševně nemocnými lidmi byly ve středověku pouštěny bez posádky po řekách na širé moře. Veršovaná satira Sebastiana Branta se však stala námětem mnoha divadelních, hudebních a tanečních uměleckých kreací současnosti.

Původně byla skladba napsána ve staré alemanštině, jazyce, jímž se mluvilo (a v modernější podobě dodnes mluví) na německo-francouzském pomezí, v dolním Porýní a při švýcarské hranici. Ne němčina, ale alemanština byla totiž rodným jazykem Sebastiana Branta.

Formálně je Loď bláznů Sebastiana Branta řadou sto dvanácti zrcadel, na způsob emblémů složených ze tří částí: motta, dřevorytu a delšího textu. Dřevoryt neilustruje text, ale vlastními prostředky vyjadřuje stejnou myšlenku jako motto. K velkému úspěchu díla Sebastiana Branta přispěly nemalou měrou právě dřevoryty, které byly určeny i lidem, kteří neumějí číst. Velká část z nich pochází z dílny Albrechta Dürera.

V cyklu Důvěrná sdělení nemůžeme posluchačům ukázat nádherné groteskní Dürrerovy dřevoryty, zato však můžeme předvést zvuk staré alemanštiny. Motta všech deseti dílů v pořadu zaznějí alemansky a česky, vlastní texty pak česky a německy.

Z překladu Rudolfa Mertlíka připravila Marie Nováková. V režii Vlada Ruska účinkují Miroslav Táborský, Boris Blahak a redaktorka Alena Zemančíková.

autor: Alena Zemančíková