Scenáristika s grácií: Jak se psalo pro film ve 20.–50. letech 20. století

Jan Trnka: Psát pro film. Dobrý scénář a scenárista 20.–50. let|foto:Národní filmový archiv

Kniha, kterou vydává Národní filmový archiv, zkoumá, jak se role scenáristy proměňovala od němé éry až po polovinu 20. století, a jaké postupy byly při psaní scénářů uplatňovány. Autor zdůrazňuje, že bez pochopení fenoménu scenáristiky nelze plně porozumět dějinám kinematografie. ​

Trnka ve své práci poukazuje na paradoxní postavení filmového scénáře: „Na jednu stranu můžeme scénář považovat za autonomní literárně-umělecké dílo, na druhou stranu je 'pouhým' písemným podkladem budoucího filmu. Takhle se na scénáře v dějinách kinematografie pohlíželo a vlastně pohlíží dodnes. Tato dvojí povaha scénáře ilustruje jeho klíčovou roli v procesu tvorby filmu,“ vysvětluje.

Evoluce scénáře od němého filmu k mluvenému slovu

Čtěte také

Zapomenuté poklady české kinematografie na novém YouTube kanálu

Přechod od němého filmu ke zvukovému měl zásadní dopad na podobu scénářů. S nástupem zvuku ve 30. letech 20. století se scénáře staly detailnějšími, aby reflektovaly nové technické možnosti a potřeby filmové produkce. Trnka vysvětluje, že teprve s nástupem zvuku se stabilizovala podoba scénářů, což vedlo k ustálení dvousloupcového technického scénáře, který obsahoval popis akce na jedné, a dialogy na protilehlé straně textu.

Publikace Psát pro film je cenným příspěvkem k poznání historie české kinematografie a nabízí čtenářům nejen teoretický pohled na vývoj scenáristiky, ale i praktické ukázky a analýzy, které osvětlí, jak se psaní pro film vyvíjelo v průběhu dekád. Připomíná i úzké propojení naší kinematografie s divadlem a literaturou. Vedle rejstříků v knize najdeme taky bohatý obrazový doprovod. I skrze něj může čtenář vložit další kamínek do mozaiky poznání dramatické historie českého filmu. Kamínek poučný a přitom čtivý.