Šarlatán je o boji Boha s ďáblem v duši člověka, říká o svém novém filmu Agnieszka Holland
Po nucené koronavirové pauze se do kin dostává nový snímek režisérky Agnieszky Holland Šarlatán. Světovou premiéru na Berlinale ještě stihl, českou, naplánovanou na březen, už ne. Do biografů tedy přichází teď.
„Šarlatán je překvapivě komplikovaný pokud jde o to, kdo je hodný, kdo zlý, kdo statečný a kdo zbabělý. Jeho hlavní téma je složitost lidské duše,“ charakterizuje svůj nový opus režisérka Agnieszka Holland.
Hlavní postavou snímku je léčitel Jan Mikolášek, který ze vzorku moči uměl rozpoznat choroby a léčil je směsmi bylin. V tom byl mistr. Podle dostupných údajů mu rukama prošlo pět a půl miliónu pacientů, drtivé většině z nich pomohl. Bylinky znal dokonale. Věděl, kterou na co nasadit, a pacientům je prodával. Díky tomu hodně zbohatl, což samozřejmě neušlo komunistickým pohlavárům a StB. Po smrti Antonína Zápotockého, který nad ním držel ochrannou ruku (Mikolášek mu zachránil nohu), se začala nad léčitelem stahovat mračna. Byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k několika letům vězení. „To ho zlomilo, k léčení se pak už nikdy nevrátil a zemřel v zapomnění,“ říká k tomu Agnieszka Holland. Při práci na filmu se ale setkala s mnoha lidmi, kteří s Janem Mikoláškem přišli do styku nebo znali někoho, koho Mikolášek léčil.
Po Občanu Jonesovi, který vyhrál festival v Gdyni, je Šarlatán další režisérčin historický film, který se však vztahuje k dnešku. „Historická témata mi dávají možnost mluvit o tom, co mě zajímá, o tom, co je důležité pro současnost. Kdybych ten film točila jako čistě současný, možná by byl pro diváka méně srozumitelný, než když vidí určité věci v historických kostýmech,“ přemýšlí Agnieszka Holland.
Ve filmu Šarlatán hrají tři členové rodiny Trojanů. Jana Mikoláška ve věku čtyřicet až pětašedesát let hraje Ivan Trojan, mladého Mikoláška ztvárňuje Trojanův syn Josef, a ve snímku se mihne i Josefův bratr František – jako filmový Mikoláškův bratr. „Měli jsme velké štěstí, že nám tenhle klan umožnil postihnout celý dlouhý život člověka,“ pochvaluje si režisérka.
Čtěte také
Podle Ivana Trojana byl Jan Mikolášek výjimečný a složitý člověk, u kterého je těžké dopátrat se motivací jeho chování. „Byl to rozporuplný muž, měl v sobě silně zakořeněné dobro i zlo, každopádně s obrovskou vášní pro pomoc lidem. Svůj úděl vnímal jako poslání dané od Boha,“ dodává Josef Trojan. Otec i syn se shodují v tom, že hrát takovou postavu je psychicky náročné. „Dobro i zlo projevoval Mikolášek vždycky velice intenzivně. A šel si za svým i přes různé oběti. To herce stojí velké emotivní vypětí,“ vysvětluje Josef. „Hledání toho, co vedlo Mikoláška k jeho činům, je velmi složité. Důležitá tak byla už samotná příprava před natáčením. Film se točí na přeskáčku a odehrává se v několika časových rovinách, a já jsem musel vždycky vědět, kde jsem a proč tam jsem. Proč jsem zrovna pozitivní nebo negativní, z čeho to vychází,“ doplňuje Ivan Trojan. Podle svých slov si musel vytvořit složitou mapu a v ní se zorientovat. Podle režisérky Agnieszky Holland se to povedlo i díky hereckým kolegům Trojanů. Ve filmu září například Jaroslava Pokorná, Juraj Loj, Jiří Černý nebo Miroslav Hanuš.
Nejposlouchanější
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Nestřílejte na krokodýly. Miroslav Horníček a Miloš Kopecký v kabaretu plném zvířecích příběhů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.