S Hanou Maciuchovou na konec duhy

Prostřednictvím ústřední role v inscenaci Na konci duhy jste zřejmě získala k Judy Garlandové zvláštní intimní vztah. Čím vás zaujala tato kdysi velká hvězda hudebního i filmového showbyznysu?

V prvé řadě talentem. Také snahou hledat lásku a nenechat se zlikvidovat neúspěchy. Problematičtější je ale u Judy Garlandové to, že stále opakovala a vršila chyby. Už jako holčička prokázala mimořádné nadání, ale měla nesmírně ctižádostivou maminku. Když jí bylo dvanáct let, tak ji matka vzala za ruku a přivedla do filmových studií. Od té doby jimi brouzdala takovým způsobem, že často natáčela dva filmy najednou. To byla pro patnáctiletou dívenku strašlivá masáž. Aby to vůbec zvládla, dávali jí stimulující prášky. A Judy si na ně zvykla. Nejen kvůli tomu, že jí dodávaly energii, ale také proto, že z nich čerpala sebepotvrzení. Když je měla, tak ji to psychicky zklidnilo do stavu, kdy se domnívala, že se jí nemůže nic špatného stát. Později se mnohokrát dostala do situace, že tablety nepotřebovala, avšak nastaly koncertní šňůry a aby znovu získala sílu a energii, tak znovu začala ty prášky brát. A upadala do těžké závislosti. Je velice smutné, že takhle talentovaná bytost to nedokázala zvládnout.

Hana Maciuchová ve hře Na konci duhy|foto: www.studiodva.cz

Podle vašeho názoru tedy nad životní cestou Judy Garlandové visí memento promarněných šancí?

Je pravda, že Judy byla vnitřně rozvibrována nejistotou a takové pocity kolem sebe šířila. Kvůli tomu se od ní řada lidí odvracela - včetně jejího manžela Vincenta Minnelliho, uznávaného filmového režiséra, který se do Judy zamiloval a režíroval ji v několika filmech. Lidé z branže na ni přestali sázet a odcházeli od ní, i když vždycky byla obklopena svým věrným publikem. Nakonec ale ani ono nebylo už tak početné. Proto byly její produkce stále řidší.

Není pro vás paradoxně jistou výhodou, že za bývalého režimu se k nám mnoho filmů s Judy Garlandovou nedostalo a že lidé v sobě nemají zafixován konkrétní divácký předobraz? Neposkytuje vám to jistou míru herecké svobody?

Hana Maciuchová zpívá ve hře o Judy Garlandové nejznámější písně z jejího repertoáru|foto: www.studiodva.cz

Možná se to tak dá říct, ale chtěla bych zdůraznit, že té paní velmi dobře rozumím. Také jsem herečka a momentálně i zpěvačka. Vím, co je to mít trému a před sebou publikum, které něco očekává. A je pouze na vás, jak je budete bavit. Judy Garlandová byla entertainer, takže na tom jevišti stála sama. Samozřejmě měla jednu obrovskou výhodu: vždycky s sebou měla orchestr nebo aspoň klavíristu. Hudební nápověda je něco, o čem my, činoherci, můžeme jenom snít, protože emočnost, která s hudbou jde, publikum naladí. Ale ani to jí asi nestačilo.

Celosvětově je nejpopulárnějším filmem s Judy Garlandovou pohádka Čaroděj ze země Oz - se slavným songem Over the Rainbow. Máte ji ráda?

Mám. Už kvůli té písničce, která patří k těm, o nichž se říká, že završily století. Ovšem i mnohé jiné její písně jsou krásné, s láskyplnými texty na všechny možné způsoby. Když je člověk zpívá, tak má pocit, že něco sděluje.

Líbí se vám osobně způsob zpěvu Judy Garlandové?

Nemohu říci, že je to moje absolutně nejoblíbenější zpěvačka, víc tíhnu ke zpěvačkám typu Roberty Flackové nebo Elly Fitzgeraldové, ale ráda Judy Garlandovou poslouchám. Nechci ze sebe však dělat nějakého experta na její písničky, dříve jsem od ní vlastně znala jenom Over the Rainbow a You Made Me Love. S jejími písničkami jsem se mnohem blíž seznámila až zásluhou Michala Hrubého, který za mnou přišel s textem hry o Judy Garlandové a nechal toto představení velkoryse zinscenovat.

Mluvila jste o opakování životních chyb Judy Garlandovou. Nejde v tomto ohledu v jejích šlépějích též její dcera, rovněž velká muzikálová hvězda Liza Minnelli?

Ano, to je osud jako přes kopírák. Je to s podivem, vždyť Liza až do svých sedmnácti s maminkou žila a všechno viděla, a přesto se nevyvarovala všech problematických a podivných eskapád.