Rusko je jako byt. V jednom pokoji se válčí, ve druhém vaří oběd a ve třetím běží televize. Martin Ryšavý o filmu Slepý Gulliver

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03813434.png

Oceňovaný český dokumentarista se vrátil do Ruska a natočil tam originální dokumentární esej. V něm se ptá po povaze toho, jakým způsobem jsme schopni vidět prostor bývalého Sovětského svazu a jeho momenty zhuštěné reality.

„Válka na východě Ukrajiny by se dala vnímat jen jako jeden aspekt současného Ruska. Ale já jsem si kvůli ní uvědomil, že vyprávět něco z Ruska celistvě a jednotně je pro mě najednou nereálné,“ říká ve vltavské Čajovně spisovatel a filmař Martin Ryšavý, který v Rusku natočil už několik dokumentárních filmů.

Kromě snímku Afoňka už nechce pást soby (2004), který vyhrál českou soutěž na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, jsou to např. filmy Medvědí ostrovy, Sibiř – duše v muzeu a Malupien, Olšový Spas. V Rusku se také odehrává jeho nejznámější kniha Cesty na Sibiř (2008), oceněná Magnesií Literou.

„Spousta dějů se v Rusku odehrává paralelně a při povrchním sledování jakoby bez přímé souvislosti. Když bych to měl vyjádřit anekdotou, tak Rusko je jako byt, ve kterém se v jednom pokoji válčí, střílí se tam a jsou tam mrtvoly, ve druhém pokoji se vaří oběd a ve třetím běží televize. Vy chodíte po tom bytě a nedokážete pochopit, jak se to všechno může dít najednou. Uvědomil jsem si, že jestli mám říct o Rusku něco kloudného, film bude muset vypadat nějak takhle,“ říká respektovaný dokumentarista na adresu struktury svého nového filmu Slepý Gulliver.

V něm sám vystoupil před kameru a pomocí záběrů z vlastního očního vyšetření esejisticky propojil fragmenty dějů z Ruska (a Ukrajiny), které natočil za poslední 3 roky.

Významově mnohovrstevnatý, osobní a upřímný dokumentaristický pohled na současné Rusko, je v dnešní situaci bezpochyby potřeba o dost víc než dřív. V Ryšavého případě je tento pohled založený na hluboké znalosti země a dlouholeté osobní zkušenosti nejen s jejími (kulturními a mocenským) centry, ale také s jejími periferiemi. V nich se mocenská centra svérázným způsobem zrcadlí. „Momenty z periferie jsou leckdy mnohem přesnější. Komplexní i anekdotické momenty obsahují vliv center v celé jejich zrůdnosti a hrůznosti, a realitu přinášejí v kondenzované podobě,“ říká Martin Ryšavý.

Film po premiéře na jihlavském festivalu dokumentárních filmů vstupuje do limitované kinodistribuce 23. března.