Rozhovor stavím na empatii a poctivé přípravě. Ostrý být ale neumím, říká moderátor Saša Michailidis

6. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Saša Michailidis

Když Saša Michailidis pracoval v Anatomickém ústavu a zvažoval návrat ke studiu medicíny, nosil si do kamrlíku s televizí a videem z nedaleké půjčovny štosy videokazet. Tehdy u něj nad medicínou definitivně vyhrál film. S Ondřejem Cihlářem ve Vizitce mluvil ale hlavně o umění moderování a také o tom, jak v pandemických časech udržet naživu kulturu.

Řecké kořeny má moderátor Saša Michailidis po tatínkovi, který se narodil den před tím, než jeho rodina zemi v časech občanské války opustila. Část dětství pak Saša s rodiči strávil právě v Řecku, v osmnácti už ale telefonoval do nově vznikajícího pražského Radia 1, kde toužil moderovat pořad o filmu. Jakýkoliv. Nulová zkušenost s rozhlasem i s novinařinou obecně nevadila – první recenzi (šlo o text o snímku Noc šelem) si nechal „zkontrolovat“ od Mirky Spáčilové, kterou znal z novin, a rozhlasový kolega Michal Máka ho rovnou vhodil do provozu, v němž pak také jako samouk sbíral profesní zkušenosti. Z Michailidisova pořadu Film o páté později na Radiu 1 vznikly kritické Odvážné palce fungující dodnes.

V pořadu figuruje spíše jako průvodce než jako kritik, tuto roli zastupují jeho hosté. Nevadí mu to: sám o sobě říká, že víc než kritika mu jdou rozhovory z očí do očí. I v pořadu ArtZóna vysílaném už tři roky na programu ČT art.

Saša Michailidis, moderátor informačně-kritického magazín ArtZóna na ČT art

Ačkoliv s přípravou každotýdenního padesátiminutového pořadu mu pomáhá tým sestávající z režisérů, scenáristů a dramaturgů, sám se na každé natáčení pečlivě připravuje, kouká na divadelní představení i filmy, načítá knihy. „Čím je člověk při přípravě poctivější, tím je pak moderování jednodušší. Když jsem komfortně naplněný informacemi, můžu improvizovat,“ popisuje svůj přístup k moderátorské práci.

Do své základní pracovní výbavy přidává ještě empatii, která ovšem někdy může budit dojem absolutní nekonfliktnosti. Saša Michailidis přiznává, že ostrý být na své hosty neumí, na druhou stranu do pořadu ArtZóna nemá potřebu zvát lidi, s nimiž by se musel hádat. Z toho důvodu by bez pozvánky nechal například i Jaromíra Nohavicu, jenž od Vladimira Putina přijal v roce 2018 Puškinovu medaili za zásluhy v kulturní oblasti.

V kině častěji než ve škole

Po střední škole se Saša Michailidis zapsal ke studiu medicíny, nicméně nad náročnou školní látkou už tehdy vítězily vysílací frekvence. „V rádiu a na dopoledních filmových projekcích jsem byl daleko víc než ve škole, a když jsem neudělal zkoušku z histologie, rozhodl jsem se, že budu pracovat jako zřízenec a v Anatomickém ústavu a jednou se na medicínu vrátím,“ vzpomíná. Dopadlo to ale jinak. V kamrlíku s televizí a videem, určeném pro pouštění výukového materiálu, sjížděl videokazety přinesené z nedaleké půjčovny a s návratem byl konec. Následovala studia fyzioterapie, jenže v pátém ročníku definitivně zvítězila láska k filmu a rozhlasové práci.

Čtěte také

Ve Vizitce Saša Michailidis mluvil také o tom, jakou měl režisér Petr Zelenka roli při vzniku pořadu Odvážné palce, proč byl v ArtZóně nervózní z rozhovoru s Karlem Vachkem, jak se mu jako moderátorovi daří adaptovat na tři různé autorské týmy anebo proč je důležité, aby se děti už od školky učily, že kultura není jen volnočasová zbytnost.

Během pořadu si nechal zahrát píseň Honey White od americké kapely Morphine, k níž ho kdysi přivedl kolega Ondřej Štindl. Zpěvák Morphine zemřel v sedmačtyřiceti na infarkt. I proto se vltavský host před časem zařekl, že už nikdy nechce promarnit žádnou příležitost.

Spustit audio