Karel Vachek: S každou technologickou změnou musí dojít i ke změnám ve společnosti
Ve věku 80 let zemřel režisér, dokumentarista a filmový pedagog Karel Vachek. O demokracii, sítích, egu i o oblíbené hudbě s ním ve Vizitce v roce 2019 mluvil Tomáš Pilát. „Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí,“ říká ve filmu Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie režisér Karel Vachek.
Karel Vachek se narodil 4. srpna 1940 v Tišnově u Brna.
Vystudoval pražskou FAMU, kterou absolvoval roku 1963 filmem Moravská Hellas. Ačkoliv snímek získal několik ocenění, byl záhy zakázán osobně prezidentem Antonínem Novotným a do širší distribuce mohl být uveden až v roce 1968. V témže roce (1968) Vachek natočil celovečerní dokumentární film Spřízněni volbou o zákulisí prezidentských voleb.
V 70. letech emigroval s rodinou do USA, nicméně kvůli nemoci své ženy se vrátil do Československa, kde pracoval jako řidič.
K filmu se vrátil až po roce 1989. Věnoval se převážně práci na tetralogii dokumentárních esejů reflektujících českou společnost s názvem Malý kapitalista. Vachkovým posledním snímkem je šestihodinový opus Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie z roku 2019.
Neméně významná byla i jeho pedagogická činnost. Od roku 1994 působil jako pedagog na Katedře dokumentární tvorby FAMU a od roku 2002 byl jejím vedoucím. Svou prací a tvůrčí osobností ovlivnil nejednu generaci českých dokumentaristů a dokumentaristek.
Karel Vachek zemřel 22. prosince 2020 ve věku 80 let.
Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je název nového, téměř šest hodin dlouhého filmového eseje režiséra, dokumentaristy, filozofa a pedagoga Karla Vachka. Jak připomněl jihlavský festival dokumentárních filmů, kde měl snímek premiéru, jedná se o „koláž osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti. Ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti, přičemž nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí.“
I proto si Karel Vachek vybral do svého snímku skladbu Karla Hašlera Vltavo, Vltavo v podání harmonikáře Josefa Čečila. „Má rysy velkého člověka. Není sentimentální, sentimenty jsou něco, čím si lidé vytváří ega. A ego nám brání vnímat se hlouběji, to věděli už buddhisti,“ řekl ve Vizitce.
(Sociální) sítě podle něj znamenají konec jedné éry, podobně jako parní stroj značil konec feudalismu. „S každou technologickou změnou musí dojít ke změnám ve společnosti. Například díky elektrické energii za chvíli nebudeme mít co dělat, nahradí všechny naše činnosti.“
Noví lidé, nové myšlenky
Spočítané to podle Karla Vachka má i stávající politický systém, postavený na zvolených zástupcích lidu, kteří nejsou ničím výjimeční a o nichž voliči neví nic kromě toho, jaké nosí obleky. V rámci přímé demokracie by tak voliči nedali hlas lidem, ale skutkům, myšlenkám. Daleko pružněji by se tak dalo oběma směry reagovat na změny ve společenském dění – nikoliv jako dnes, kdy se musí s případnou změnou čekat čtyři roky do dalších voleb.
Čtěte také
Ve Vizitce mluvil Karel Vachek také o spolupráci se studenty na FAMU, jejichž filmy si „půjčuje“ do těch svých. „Studenti mě mají naštěstí rádi. Když natočí něco skutečně dobrého, poprosím je a nechám to ukrást. Nejsem už tak běhavý a šetřím tím práci. Navíc člověk nemůže zůstat jen mezi vrstevníky, jen s novými lidmi se lze chytat nových myšlenek.“
I ve svém novém, v pořadí devátém a atypicky dlouhém filmu si zakládá na dobře vystavěném dramatickém oblouku, který spojuje příběh a myšlenky a zároveň dává divákovi velký prostor k vlastní představivosti.
Jaký vliv mají sociální sítě na společnost, proč má Karel Vachek rád hudbu The Plastic People of the Universe, Karla Hašlera nebo Jiřího Šlitra a jaký má názor na současný tisk? Poslechněte si celou Vizitku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
