Karel Vachek: S každou technologickou změnou musí dojít i ke změnám ve společnosti

Karel Vachek
Karel Vachek

„Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí,“ říká ve filmu Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie režisér Karel Vachek. O demokracii, sítích, egu i o oblíbené hudbě s ním ve Vizitce mluvil Tomáš Pilát.

Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie je název nového, téměř šest hodin dlouhého filmového eseje režiséra, dokumentaristy, filozofa a pedagoga Karla Vachka. Jak připomněl jihlavský festival dokumentárních filmů, kde měl snímek premiéru, jedná se o „koláž osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti. Ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti, přičemž nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí.“

I proto si Karel Vachek vybral do svého snímku skladbu Karla Hašlera Vltavo, Vltavo v podání harmonikáře Josefa Čečila. „Má rysy velkého člověka. Není sentimentální, sentimenty jsou něco, čím si lidé vytváří ega. A ego nám brání vnímat se hlouběji, to věděli už buddhisti,“ řekl ve Vizitce.

Karel Vachek, 23. Mezinárodní festival dokumentárního filmu Jihlava

(Sociální) sítě podle něj znamenají konec jedné éry, podobně jako parní stroj značil konec feudalismu. „S každou technologickou změnou musí dojít ke změnám ve společnosti. Například díky elektrické energii za chvíli nebudeme mít co dělat, nahradí všechny naše činnosti.“

Noví lidé, nové myšlenky

Spočítané to podle Karla Vachka má i stávající politický systém, postavený na zvolených zástupcích lidu, kteří nejsou ničím výjimeční a o nichž voliči neví nic kromě toho, jaké nosí obleky. V rámci přímé demokracie by tak voliči nedali hlas lidem, ale skutkům, myšlenkám. Daleko pružněji by se tak dalo oběma směry reagovat na změny ve společenském dění – nikoliv jako dnes, kdy se musí s případnou změnou čekat čtyři roky do dalších voleb.

Ve Vizitce mluvil Karel Vachek také o spolupráci se studenty na FAMU, jejichž filmy si „půjčuje“ do těch svých. „Studenti mě mají naštěstí rádi. Když natočí něco skutečně dobrého, poprosím je a nechám to ukrást. Nejsem už tak běhavý a šetřím tím práci. Navíc člověk nemůže zůstat jen mezi vrstevníky, jen s novými lidmi se lze chytat nových myšlenek.“

I ve svém novém, v pořadí devátém a atypicky dlouhém filmu si zakládá na dobře vystavěném dramatickém oblouku, který spojuje příběh a myšlenky a zároveň dává divákovi velký prostor k vlastní představivosti.

Jaký vliv mají sociální sítě na společnost, proč má Karel Vachek rád hudbu The Plastic People of the Universe, Karla Hašlera nebo Jiřího Šlitra a jaký má názor na současný tisk? Poslechněte si celou Vizitku.