Rozhlas jako hybatel událostí, rozhlasáci jako superstars. Jiří Mádl komentuje Vlny i dění roku 1968
„Rozhlas u nás fungoval o třicet let déle a byl tak do československé společnosti logicky mnohem prorostlejší. To věděli i Rusové, když sem vpadli, a jako první chtěli zastavit vysílání rozhlasu,“ doplňuje autor, který svůj snímek připravoval zhruba deset let. Mluvil s pamětníky, studoval archivy, sháněl, spolu s producentkou Monikou Kristl, peníze. Tedy – sháněla je hlavně paní producentka, která režisérovi vytvořila skvělé tvůrčí podmínky.
Filmu Vlny se ve vltavském vysílání i na našem webu věnujeme dlouho a rádi. Bylo krásné sledovat, jak se režisérovy sny a představy zhmotňují, jak vzniká scénář, jak se přibývají natočené obrazy, jak je na pásy ve studiu Českého rozhlasu zaznamenávána původní hudba Simona Goffa. Občas jsme to mohli sledovat „v přímém přenosu“ – třeba když se rozhlasová budova v Praze na Vinohradech vrátila do svého přednormalizačního a okupačního hávu, nebo když rozhlasáci v Plzni potkávali na chodbách své kolegy v podobě z šedesátých let. Samozřejmě v podání dnešních herců. Občas až mrazilo. Když jsem šel kolem budovy rádia, a viděl na něm socialistické plakátové výkřiky a nápis Československý rozhlas, chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi doba po Listopadu 89 jenom nezdála. I jiní pamětníci byli, jak později přiznali, trochu v šoku.
Manévry mezi mantinely
Pečlivá příprava filmu se vyplatila. Jiří Mádl nemusel dělat kompromisy, mohl si dovolit použít i archivy a hudbu, které do filmu perfektně padnou, a dobře si vybral i herecký ansámbl. „Jirka si tento projekt vymodlil, vybásnil a vyimaginoval tak moc, že znal doslova každý obraz. Spolupráce s ním byla krásná, protože přesně věděl, co potřebuje, a u každého záběru přesně popsal situaci a nastavil hranice. A nám, hercům a herečkám, nechal v těchto mantinelech prostor pro manévrování. Nějaké ty mantinely jsou přitom vždycky potřeba,“ pochvaluje si spolupráci s režisérem Tomáš Weber, který ve snímku ztvárnil sice menší, ale důležitou roli. Hraje jednoho ze studentů, kteří spustili sérii dramatických událostí vedoucích k částečnému uvolnění politické a společenské situace v Československu. Jedním dechem pak herec dodává, že mu s přípravou na roli významně pomohla audiotéka Českého rozhlasu. Veřejnoprávní rádio vůbec filmu hodně pomohlo. A zdaleka nejen svým archivem.
Rozhlasáci coby hvězdy
Skrze film Vlny se k českým a slovenským posluchačům vracejí svého času nesmírně populární redaktoři někdejší rozhlasové Redakce mezinárodního života. Jak říká Jiří Mádl, v šedesátých letech to byly superstars. „Rozhlas tehdy vyletěl tak nahoru, že se to projevilo i v popularitě redaktorů,“ doplňuje. Až na redakčního technika mají všechny postavy jeho snímku reálný předobraz. Škoda, že se ti skuteční hrdinové, Milan Weiner, Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Věra Šťovíčková či Jan Petránek premiéry filmu Jiřího Mádla Vlny nedožili. Bylo by zajímavé slyšet, co si o něm myslí.
Související
-
Film Vlny míří do kin. Zahraniční redaktoři byli v roce 1968 srdcem rozhlasu, říká vedoucí archivu
Saša Michailidis se ptá producentky filmu Vlny Moniky Kristl a vedoucího Archivu Českého rozhlasu Tomáše Dufky.
-
Konečně český biják hollywoodského střihu. Vlny rozvlnily Karlovy Vary
Film Vlny připravoval Jiří Mádl spoustu let. Vznikl snímek, který má světové parametry. Pohlíží na smutné události československých moderních dějin neokoukaným způsobem.
-
Snímek Jiřího Mádla Vlny doprovodí hudba Simona Goffa. Pro film ji nahrává SOČR
Kdo jiný než SOČR by měl nahrávat hudbu k filmu z rozhlasového prostředí v 60. letech minulého století?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
