Rezonátoři. Osobnosti české experimentální scény v pětidílném cyklu Pavla Klusáka

4. srpen 2022

Hledáme-li české autorské hudebníky, kteří dlouhodobě a úspěšně tvoří ve spojení se zahraničím, pak se nabízí scéna experimentální hudby: improvizátoři, hráči post jazzu i abstraktní elektronici, poutníci a poutnice do kultur Afriky a Asie. Skrze pětici „pokusů o portrét“ mohou prozkoumat scénu hudebního experimentu ti, kteří ji dosud příliš neznají. Pro ty obeznámenější může cyklus tvořit důkladné doplňující převyprávění s ukázkami z pěti desítek alb a dalších titulů.

Na začátku dráhy zmiňovaných muzikantů si zdejší scéna spíš troufala snít o regulérním začlenění do mezinárodní sítě. Dnes už je Česko pevným bodem na mapě evropských a dalších spoluprací: i tuhle úspěšnou proměnu během uplynulých dvaceti roků mapuje pětidílný cyklus Rezonátoři.

Petr Vrba: S trubkou a elektronikou v síti spoluprací

Petr Vrba, trumpetista a postupně hráč na mnoho dalšího, se od počátků své hudební dráhy přímo vrhal do zahraničních spoluprací: jako by měl pocit, že putování, setkávání, nové kontakty, nová přátelství a nové lidské konstelace jsou úplným jádrem činnosti radikálního muzikanta, který nechce přesně vědět, co ho příští večer na scéně potká. Českou scénu upevnil jako organizátor, dramaturg, propojující element i hráč. V portrétu znějí jeho spolupráce se skupinou Rouliieux, Yan Junem z Číny či slovensko-česká spolupráce nazvaná Škvíry a spoje. Podle alba Resonators vydaného britským významným labelem Another Timbre (Petr tu rozeznívá architekturu Valdštejnské lodžie či kláštera v Bechyni spolu s Georgem Cremaschim a Irene Kepl) pojmenoval Pavel Klusák celý pětidílný cyklus. 

Ivan Palacký

Ivan Palacký: Jako vytírat kuchyň. Od písně k zvukovému detailu a zase zpátky

Architekt a hudebník Ivan Palacký patří k našim nejvýznamnější umělcům pěstujícím volnou improvizaci. Část publika zaregistrovala, že si jako zvukový zdroj mimo jiné našel pletací stroj Dopleta: avšak přesný timing a hluboký sestup k zvukovému detailu vzdaluje Ivanovu hudbu humorným paradoxům. Pokus o portrét rekapituluje dráhu, která vzešla z alternativních písní a po letech strávených se zvukovou abstrakcí se k ní - možná překvapivě - zase vrátila. 

Ivan hrál v řadě zemí světa a spojili se s ním Australan Will Guthrie, Toshimaru Nakamura z Japonska, Rakušané Burkhard Stangl , Klaus Filip a Noid, Ruth Barberán ze Španělska, Angharad Davies z Londýna, berlínští Andrea Neumann a Axel Dörner - co jméno, to dobrodružné vytváření vlastního zvukového jazyka. 

Lucie Páchová

Lucie Páchová: Do nitra Afriky i sebe samotné

Zpěvačka a autorka Lucie Páchová, hudebnice akademicky vzdělaná a zároveň divoká poutnice indickým subkontinentem a řadou zemí černé Afriky, o sobě píše: “Jádrem mojí umělecké praxe je zájem o poslech a o různé vrstvy prožitku naslouchání. Prozkoumávám je skrze svůj hlas, v improvizacích, skladbách, performancích, terénních nahrávkách, zvukových instalacích, videích nebo i výuce a sdílení. Často pracuji s hlasem, terénními nahrávkami, zvuky nalezených předmětů, preparovanou citerou, jednoduchou elektronikou nebo pohybem, abych se dostala do interakce s lidmi, místy, zvířaty nebo předměty kolem sebe…” V pořadu znějí její nahrávky se skupinami Arará, Paliome, Love Me a Talaqpo: v přímé citaci i skrze Luciin zpěv tu znějí dnešní podoby kmenových kultur Indie či Afriky. 

Pražský improvizační orchestr

Pražský improvizační orchestr & další: Jak se improvizuje v početné smečce

Čtvrý díl cyklu není - jako jediný - věnovaný osobnosti, ale platformám, kde se naopak může setkat hudebníků větší množství. Hudební i komunitní možnost setkání u nás experimentátoři dlouho neměli: ale jak scéna houstla, přišel nápad a teprve jeho realizace ukázala, k čemu všemu může dál vést. Pražský improvizační orchestr vznikl v metropoli, v Brně pak Pavel Zlámal vtělil svou cestu k řízené improvizaci do Divergent Connections Orchestra. Spolu s nimi si pak představujeme ještě třetí příležitostné těleso - nejmladší, možná nejanarchističtější, nejzlobivější a nejkonceptuálnější: pražský Stratocluster. 

Gurun Gurun a Jára Tarnovski

Jára Tarnovski: Japonci jsou schopní splácat Madonnu se Stockhausenem

O tom, proč se inspiruje v estetice japonských hudebníků, řekl Tarnovski v rozhovoru Jonášovi Zbořilovi: „Fascinuje mě jejich přístup. Jsou schopní splácat dohromady Madonnu se Stockhausenem a je jim to úplně jedno. Nejsou tak žánrově vyhranění a to je mi hodně blízké.“ Tohle hudební souznění s Japonskem začal Jára pěstovat v kvartetu Gurun Gurun, který absolvoval japonské turné. Tarnovski průběžně spolupracuje s autorkou a zpěvčkou Haco, která patří k legendám japonské progresivní scény. Pořad mapuje i Járovu vydavatelskou činnost na vlastním labelu Jipangu, příležitostné projekty a spolupráci na dokumentu Českého rozhlasu o spiritismu v Čechách nazvaném Poslové záhrobní. Typ top psychoskop. 

 

autor: Pavel Klusák
Spustit audio

Související

  • České léto na Vltavě

    Ve vysílání nabídneme například výběr z povídek Josefa Škvoreckého, Franze Kafky či Jaroslava Haška, hry Václava Havla či Pavla Kohouta.

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová