Rezonátoři. Osobnosti české experimentální scény v pětidílném cyklu Pavla Klusáka
Hledáme-li české autorské hudebníky, kteří dlouhodobě a úspěšně tvoří ve spojení se zahraničím, pak se nabízí scéna experimentální hudby: improvizátoři, hráči post jazzu i abstraktní elektronici, poutníci a poutnice do kultur Afriky a Asie. Skrze pětici „pokusů o portrét“ mohou prozkoumat scénu hudebního experimentu ti, kteří ji dosud příliš neznají. Pro ty obeznámenější může cyklus tvořit důkladné doplňující převyprávění s ukázkami z pěti desítek alb a dalších titulů.
Na začátku dráhy zmiňovaných muzikantů si zdejší scéna spíš troufala snít o regulérním začlenění do mezinárodní sítě. Dnes už je Česko pevným bodem na mapě evropských a dalších spoluprací: i tuhle úspěšnou proměnu během uplynulých dvaceti roků mapuje pětidílný cyklus Rezonátoři.
Petr Vrba: S trubkou a elektronikou v síti spoluprací
Petr Vrba, trumpetista a postupně hráč na mnoho dalšího, se od počátků své hudební dráhy přímo vrhal do zahraničních spoluprací: jako by měl pocit, že putování, setkávání, nové kontakty, nová přátelství a nové lidské konstelace jsou úplným jádrem činnosti radikálního muzikanta, který nechce přesně vědět, co ho příští večer na scéně potká. Českou scénu upevnil jako organizátor, dramaturg, propojující element i hráč. V portrétu znějí jeho spolupráce se skupinou Rouliieux, Yan Junem z Číny či slovensko-česká spolupráce nazvaná Škvíry a spoje. Podle alba Resonators vydaného britským významným labelem Another Timbre (Petr tu rozeznívá architekturu Valdštejnské lodžie či kláštera v Bechyni spolu s Georgem Cremaschim a Irene Kepl) pojmenoval Pavel Klusák celý pětidílný cyklus.
Ivan Palacký: Jako vytírat kuchyň. Od písně k zvukovému detailu a zase zpátky
Architekt a hudebník Ivan Palacký patří k našim nejvýznamnější umělcům pěstujícím volnou improvizaci. Část publika zaregistrovala, že si jako zvukový zdroj mimo jiné našel pletací stroj Dopleta: avšak přesný timing a hluboký sestup k zvukovému detailu vzdaluje Ivanovu hudbu humorným paradoxům. Pokus o portrét rekapituluje dráhu, která vzešla z alternativních písní a po letech strávených se zvukovou abstrakcí se k ní - možná překvapivě - zase vrátila.
Ivan hrál v řadě zemí světa a spojili se s ním Australan Will Guthrie, Toshimaru Nakamura z Japonska, Rakušané Burkhard Stangl , Klaus Filip a Noid, Ruth Barberán ze Španělska, Angharad Davies z Londýna, berlínští Andrea Neumann a Axel Dörner - co jméno, to dobrodružné vytváření vlastního zvukového jazyka.
Lucie Páchová: Do nitra Afriky i sebe samotné
Zpěvačka a autorka Lucie Páchová, hudebnice akademicky vzdělaná a zároveň divoká poutnice indickým subkontinentem a řadou zemí černé Afriky, o sobě píše: “Jádrem mojí umělecké praxe je zájem o poslech a o různé vrstvy prožitku naslouchání. Prozkoumávám je skrze svůj hlas, v improvizacích, skladbách, performancích, terénních nahrávkách, zvukových instalacích, videích nebo i výuce a sdílení. Často pracuji s hlasem, terénními nahrávkami, zvuky nalezených předmětů, preparovanou citerou, jednoduchou elektronikou nebo pohybem, abych se dostala do interakce s lidmi, místy, zvířaty nebo předměty kolem sebe…” V pořadu znějí její nahrávky se skupinami Arará, Paliome, Love Me a Talaqpo: v přímé citaci i skrze Luciin zpěv tu znějí dnešní podoby kmenových kultur Indie či Afriky.
Pražský improvizační orchestr & další: Jak se improvizuje v početné smečce
Čtvrý díl cyklu není - jako jediný - věnovaný osobnosti, ale platformám, kde se naopak může setkat hudebníků větší množství. Hudební i komunitní možnost setkání u nás experimentátoři dlouho neměli: ale jak scéna houstla, přišel nápad a teprve jeho realizace ukázala, k čemu všemu může dál vést. Pražský improvizační orchestr vznikl v metropoli, v Brně pak Pavel Zlámal vtělil svou cestu k řízené improvizaci do Divergent Connections Orchestra. Spolu s nimi si pak představujeme ještě třetí příležitostné těleso - nejmladší, možná nejanarchističtější, nejzlobivější a nejkonceptuálnější: pražský Stratocluster.
Jára Tarnovski: Japonci jsou schopní splácat Madonnu se Stockhausenem
O tom, proč se inspiruje v estetice japonských hudebníků, řekl Tarnovski v rozhovoru Jonášovi Zbořilovi: „Fascinuje mě jejich přístup. Jsou schopní splácat dohromady Madonnu se Stockhausenem a je jim to úplně jedno. Nejsou tak žánrově vyhranění a to je mi hodně blízké.“ Tohle hudební souznění s Japonskem začal Jára pěstovat v kvartetu Gurun Gurun, který absolvoval japonské turné. Tarnovski průběžně spolupracuje s autorkou a zpěvčkou Haco, která patří k legendám japonské progresivní scény. Pořad mapuje i Járovu vydavatelskou činnost na vlastním labelu Jipangu, příležitostné projekty a spolupráci na dokumentu Českého rozhlasu o spiritismu v Čechách nazvaném Poslové záhrobní. Typ top psychoskop.
Související
-
České léto na Vltavě
Ve vysílání nabídneme například výběr z povídek Josefa Škvoreckého, Franze Kafky či Jaroslava Haška, hry Václava Havla či Pavla Kohouta.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
