Revoluce vře stále pod povrchem. Rituál je dobrý způsob, jak to krotit, říkají organizátoři Sametového posvícení
Už po sedmé projde letos na 17. listopadu centrem Prahy satiricko-karnevalový průvod Sametové posvícení. Občanské iniciativy, neziskové organizace a studenti středních i vysokých škol se v něm prostřednictvím masek, kostýmů a satirických pamfletů vyjádří k palčivým problémům a otázkám současné české společnosti.
Inspiraci k Sametovému posvícení poskytla jeho organizátorům živá karnevalová tradice švýcarské Basileje. Město ležící na řece Rýn ožívá každoročně v postní době bohatým a dynamickým rituálem. Po tři dny a noci chodí městem početné průvody skupin neboli „klik“, které prostřednictvím masek, kostýmů a satirických pamfletů artikulují zásadní regionální i globální společenská témata. Religionistka a absolventka KATaP pražské DAMU Olga Cieslarová objevila basilejskou Fasnacht před osmi lety:
„V roce 2011 jsem se jí poprvé účastnila jako divák. Moment, kdy ve tři ráno odbijí hodiny na věži a v setmělém městě se dvanáct tisíc masek s rozsvícenými lucernami, za zvuků pikol a bubnů, dá do pohybu, se slovy nedá popsat. Pro mě to byl moment naprosté fascinace, že něco takového existuje. Zároveň jsem věděla, že už nikdy tam nechci stát jako divák, že tohle chci a musím prožívat zevnitř.“
Dynamika i zkázněnost basilejské Fasnacht
Na přípravě Fasnacht pracují obyvatelé Basileje po celý rok. Kromě toho, že se jednotlivé kliky pravidelně scházejí k nácviku hudby, vymýšlejí také témata a společně s výtvarníky hledají způsob, jak je co nejvýstižněji a nejvtipněji symbolicky ztvárnit. Proces příprav i samotný průběh průvodů se řídí přísně danými pravidly. Právě díky nim se Fasnacht tradiční podobě karnevalu v mnoha ohledech vymyká, například tím, že v procesích chybí bujaré veselí a nevázaný smích:
„Jádro Fasnacht vychází z militaristického pozadí, jsou to v podstatě vojenské průvody, přesunuté ovšem satirou do úplně jiné, humorné roviny. Fasnacht je hluboce strukturovaná, kliky chodí ve vojenských šicích a hrají vojenskou hudbu, která je ale samozřejmě výrazně modernizovaná. Bujarost a veselí jsou tu transformované do mnohem subtilnější roviny především prostřednictvím témat, kostýmů a masek,“ říká Cieslarová.
Trans, extáze i samota a melancholie v basilejské masce
Právě maska je jedním z nejdůležitějších atributů basilejské Fasnacht. I její podobu ovlivňují striktně daná pravidla. Maska nesmí být přilepená na tváři a musí zakrývat celý obličej. Specifická forma masky pak v účastnících podněcuje jedinečný prožitek bytí v přítomnosti i zvláštní samoty a melancholie. Až extatický prožitek basilejské masky popsal v Reflexích švýcarský pištec a sběratel fasnachtské hudby Michael Luisier: „Bytí v masce pro mě nejvíc ze všeho představuje meditativní aspekt Fasnacht. Když si obléknu masku, někde zmizím, v ten moment přestanu existovat. Díky masce představuji určitou figuru, moje já se v tu chvíli jakoby vytratí. Na druhou stranu jsem tam ale paradoxně velmi silně přítomen. Nikdy se necítím tak přítomný jako právě v téhle chvíli. Nikdy nemám tolik času přemýšlet, jako ve chvíli, kdy v masce kráčím v průvodu a hraji na pikolu. Navíc mohu pozorovat, aniž bych byl viděn – alespoň to je můj pocit. Je v tom něco silně melancholického, člověk se pod maskou cítí velmi osamělý, sám nevím proč. Ztrácíte kontakt s ostatními lidmi a navazujete silný vztah se sebou. Jdete městem a všechno kolem Vás se stává kulisou.“
Chybí nám rituál, který by zasahoval všechny naše smysly
Nezapomenutelná zkušenost Fasnacht vedla Olgu Cieslarovou k důslednému zkoumání tohoto kulturního fenoménu. Nejen silný osobní zážitek, ale i nabyté vědomí o hlubokém společenském působení této události, jí vedly k touze přenést Fasnacht do českého prostředí.
Naše politická reprezentace vyrábí satiru sama, ukazuje festival 100 roků satiry
Dokážeme si my Češi ze sebe dělat legraci a upozorňovat na vlastní chyby a falše? Jaký význam má v dnešní době politická satira? Umíme ji dělat dobře? A jak ji snáší politici? Podobné otázky klade pražský festival Sto roků satiry.
Jedním z motivů, proč uspořádat satiricko-karnevalový průvod i u nás byl i fakt, že současná česká společnost postrádá rituály a tím i jejich osvobozující a posilující účinky. „Na rituál se díváme jako na něco vyprázdněného, neaktuálního. V Basileji je ale jasně vidět, jak moc je rituál nejen nádherný, ale i potřebný. Jak chytá a zasahuje všechny lidské smysly, jak zcelostňuje i osvobozuje.“ Do Sametového posvícení se letos znovu zapojí řada občanských iniciativ. V průvodu centrem Prahy půjde vedle neziskových organizací AutoMat, Greenpeace a InBáze třeba i iniciativa za nezbourání pražského Železničního mostu či spolek Múzy dětem, který už šestnáct let pomáhá integrovat do většinové společnosti děti z dětských domovů. Do průvodu se pak zapojí i kliky reprezentující sedm pražských středních škol.
Průvod vyjde 17. listopadu ve 13 hodin z Náměstí Republiky, projde Prašnou branou, Staroměstských náměstím přes Karlův most a Kampu až na Národní třídu. Tam si v Den boje za svobodu a demokracii připomene události roku 1989.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
