Revoluce vře stále pod povrchem. Rituál je dobrý způsob, jak to krotit, říkají organizátoři Sametového posvícení

Sametové posvícení - 2017
Sametové posvícení - 2017

Už po sedmé projde letos na 17. listopadu centrem Prahy satiricko-karnevalový průvod Sametové posvícení. Občanské iniciativy, neziskové organizace a studenti středních i vysokých škol se v něm prostřednictvím masek, kostýmů a satirických pamfletů vyjádří k palčivým problémům a otázkám současné české společnosti.

Inspiraci k Sametovému posvícení poskytla jeho organizátorům živá karnevalová tradice švýcarské Basileje. Město ležící na řece Rýn ožívá každoročně v postní době bohatým a dynamickým rituálem. Po tři dny a noci chodí městem početné průvody skupin neboli „klik“, které prostřednictvím masek, kostýmů a satirických pamfletů artikulují zásadní regionální i globální společenská témata. Religionistka a absolventka KATaP pražské DAMU Olga Cieslarová objevila basilejskou Fasnacht před osmi lety:

Sametové posvícení - 2017

„V roce 2011 jsem se jí poprvé účastnila jako divák. Moment, kdy ve tři ráno odbijí hodiny na věži a v setmělém městě se dvanáct tisíc masek s rozsvícenými lucernami, za zvuků pikol a bubnů, dá do pohybu, se slovy nedá popsat. Pro mě to byl moment naprosté fascinace, že něco takového existuje. Zároveň jsem věděla, že už nikdy tam nechci stát jako divák, že tohle chci a musím prožívat zevnitř.“

Dynamika i zkázněnost basilejské Fasnacht

Na přípravě Fasnacht pracují obyvatelé Basileje po celý rok. Kromě toho, že se jednotlivé kliky pravidelně scházejí k nácviku hudby, vymýšlejí také témata a společně s výtvarníky hledají způsob, jak je co nejvýstižněji a nejvtipněji symbolicky ztvárnit. Proces příprav i samotný průběh průvodů se řídí přísně danými pravidly. Právě díky nim se Fasnacht tradiční podobě karnevalu v mnoha ohledech vymyká, například tím, že v procesích chybí bujaré veselí a nevázaný smích:

Sametové posvícení - 2017

„Jádro Fasnacht vychází z militaristického pozadí, jsou to v podstatě vojenské průvody, přesunuté ovšem satirou do úplně jiné, humorné roviny. Fasnacht je hluboce strukturovaná, kliky chodí ve vojenských šicích a hrají vojenskou hudbu, která je ale samozřejmě výrazně modernizovaná. Bujarost a veselí jsou tu transformované do mnohem subtilnější roviny především prostřednictvím témat, kostýmů a masek,“ říká Cieslarová.

Trans, extáze i samota a melancholie v basilejské masce

Právě maska je jedním z nejdůležitějších atributů basilejské Fasnacht. I její podobu ovlivňují striktně daná pravidla. Maska nesmí být přilepená na tváři a musí zakrývat celý obličej. Specifická forma masky pak v účastnících podněcuje jedinečný prožitek bytí v přítomnosti i zvláštní samoty a melancholie. Až extatický prožitek basilejské masky popsal v Reflexích švýcarský pištec a sběratel fasnachtské hudby Michael Luisier: „Bytí v masce pro mě nejvíc ze všeho představuje meditativní aspekt Fasnacht. Když si obléknu masku, někde zmizím, v ten moment přestanu existovat. Díky masce představuji určitou figuru, moje já se v tu chvíli jakoby vytratí. Na druhou stranu jsem tam ale paradoxně velmi silně přítomen. Nikdy se necítím tak přítomný jako právě v téhle chvíli. Nikdy nemám tolik času přemýšlet, jako ve chvíli, kdy v masce kráčím v průvodu a hraji na pikolu. Navíc mohu pozorovat, aniž bych byl viděn – alespoň to je můj pocit. Je v tom něco silně melancholického, člověk se pod maskou cítí velmi osamělý, sám nevím proč. Ztrácíte kontakt s ostatními lidmi a navazujete silný vztah se sebou. Jdete městem a všechno kolem Vás se stává kulisou.“

Chybí nám rituál, který by zasahoval všechny naše smysly

Nezapomenutelná zkušenost Fasnacht vedla Olgu Cieslarovou k důslednému zkoumání tohoto kulturního fenoménu. Nejen silný osobní zážitek, ale i nabyté vědomí o hlubokém společenském působení této události, jí vedly k touze přenést Fasnacht do českého prostředí.

Naše politická reprezentace vyrábí satiru sama, ukazuje festival 100 roků satiry

Festival Sto roků satiry potrvá až do 17. listopadu, kdy vyvrcholí už tradičním satiricko-karnevalovým průvodem Sametové posvícení

Dokážeme si my Češi ze sebe dělat legraci a upozorňovat na vlastní chyby a falše? Jaký význam má v dnešní době politická satira? Umíme ji dělat dobře? A jak ji snáší politici? Podobné otázky klade pražský festival Sto roků satiry.

Jedním z motivů, proč uspořádat satiricko-karnevalový průvod i u nás byl i fakt, že současná česká společnost postrádá rituály a tím i jejich osvobozující a posilující účinky. „Na rituál se díváme jako na něco vyprázdněného, neaktuálního. V Basileji je ale jasně vidět, jak moc je rituál nejen nádherný, ale i potřebný. Jak chytá a zasahuje všechny lidské smysly, jak zcelostňuje i osvobozuje.“ Do Sametového posvícení se letos znovu zapojí řada občanských iniciativ. V průvodu centrem Prahy půjde vedle neziskových organizací AutoMat, Greenpeace a InBáze třeba i iniciativa za nezbourání pražského Železničního mostu či spolek Múzy dětem, který už šestnáct let pomáhá integrovat do většinové společnosti děti z dětských domovů. Do průvodu se pak zapojí i kliky reprezentující sedm pražských středních škol.

Průvod vyjde 17. listopadu ve 13 hodin z Náměstí Republiky, projde Prašnou branou, Staroměstských náměstím přes Karlův most a Kampu až na Národní třídu. Tam si v Den boje za svobodu a demokracii připomene události roku 1989.