Řekni mi, kdo jsi, a možná dostaneš byt. Kari Hotakainen napsal dystopický román o krizi bydlení

Přebal knihy Kari Hotakainena: Příběh|foto:Dybbuk

Stejně jako v řadě předešlých děl i tentokrát Hotakainen ve své knize kriticky reflektuje některé problematické stránky finské společnosti a západního světa vůbec, zejména pak i v Čechách aktuální nedostupnost důstojného, neřku-li přímo vlastního bydlení. Ovšem na rozdíl od jeho dosud nejúspěšnějšího románu Na domácí frontě, který mu vynesl prestižní literární ocenění Finlandia i cenu Rady severských zemí za literaturu a kde pojednal podobné téma z pohledu dneška, v tomto případě se uchýlil k dystopicky zabarvené perspektivě a děj svého románu situoval do nepříliš vzdálené budoucnosti.

Kromě toho v něm rezignoval na tradiční vyprávění s hlavním hrdinou a jeho próza se ve výsledku vyznačuje spíše polyfonní strukturou, v níž sice zaznívá několik výraznějších hlasů, ale žádný z nich tu nenabývá jasné převahy. Tomu ostatně nahrává i zápletka románu, opírající se o výpovědi celé řady postav. Ocitáme se totiž v situaci, kdy dochází k velkému odlivu lidí z Venkova do Města, které ovšem aktuálně nedisponuje dostatečnými ubytovacími kapacitami. Proto se vedoucí Činitelé rozhodnou pověřit skupinu takzvaných Nýmandů – převážně akademicky vzdělaných lidí bez práce, neschopných se někam zařadit – nelehkým úkolem: prozkoumat obyvatele domů určených k demolici a rozdělit je na ty, kteří by měli dostat nový byt, a na ty, kteří si takové privilegium nezasluhují. Přičemž ti méně šťastní pak skončí v provizorních příbytcích – ve zkrachovalých obchodních centrech nebo v komplexu postaveném z kontejnerů.

Začátek, Prostředek, Konec a začátek konce, Konec a Začátek konce

Čtěte také

Finský spisovatel Kari Hotakainen navštívil Prahu

Román s výmluvným názvem Příběh pojednává mimo jiné i o tom, že příběhům s klasickým začátkem, prostředkem a koncem už odzvonilo, a sám je toho důkazem – stačí se podívat do obsahu. Autor totiž jednotlivé části svého prozaického textu pojmenoval s humorem sobě vlastním: Začátek, Prostředek, Konec a začátek konce, Konec a Začátek konce. Přičteme-li k tomu Hotakainenův specifický jazyk a styl – notně barvitý, neotřelý, místy i jaksepatří šťavnatý a bohatý na aforisticky podané úvahy a postřehy –, kterému dává vyniknout i nápaditý překlad Vladimíra Piskoře, pak je třeba konstatovat, že i v novém Příběhu s velkým P dostál autor své pověsti a jeho české vydání si rozhodně zaslouží pozornost tuzemských čtenářů.