Hledání vlastních kořenů ve stopách slavného básníka. Román PS je čtenářský oříšek, který stojí za rozlousknutí

Přebal knihy Jakuba Juháse: PS|foto:Nakladatelství Rubato

Román PS je v tuzemském kontextu výjimečný už tím, že se jedná o první vydání díla slovenského autora, a to ve slovenštině, nikoli v českém překladu, jak tomu naneštěstí u nás bývá zvykem. A stejně tomu bylo i v případě Juhásova debutu, prózy Novoročný výstup na Jaseninu z roku 2016 – obě knihy vyšly slovensky v pražském nakladatelství Rubato. Pokud jde o autora, který je ročník 1990, ten se sice narodil v Lučenci, tedy na jižním Slovensku, ale kromě kulturologie na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře vystudoval i teorii interaktivních médií na Masarykově univerzitě v Brně. Se svou prvotinou se dostal mezi desítku finalistů prestižní ceny Anasoft Litera a získal za ni Cenu Jána Johanidesa určenou autorům do pětatřiceti let. 

I autorova druhá próza má poměrně daleko k tradičnímu pojetí příběhu – třebaže se opět jedná o svého druhu cestopisné vyprávění, které sleduje hrdinovu výpravu po stopách Sándora Petöfiho, vyznačuje se spíše asociativním řetězením jednotlivých epizod a množstvím retrospektivních nebo tematických odboček. Je to rovněž vyprávění neskrývaně autobiografické a v neposlední řadě tematizující samotný akt psaní přítomného textu, tedy svým způsobem román o románu. Zmíněná mnohovrstevnatost díla se odráží i v jeho kompozici – vedle deseti delších kapitol, které uvozují citace z Petöfiho veršů, tu najdeme i půltucet kratších kapitolek, označených pouze PS jedna až šest a líčících protagonistovo zápolení s příběhem o vyvoleném básníkovi.

Nevědět nic, moci všechno

Mozaikovitý portrét Petöfiho, který si čtenář postupně skládá spolu s hlavním hrdinou, je ovšem nutno brát se značnou rezervou. „Aby nedošlo k omylu, podotýkam, že Môj Petöfi je niekto iný než váš Petöfi,“ dostane se nám varování, s nímž souvisí protagonistovo tvůrčí heslo: nevědět nic, moci všechno. A tak se může těžištěm vyprávění o tomto údajně největším básníkovi maďarské národnosti klidně stát v podstatě bezvýznamná epizoda – jeho krátký pobyt v Lučenci, autorově rodišti ležícím nedaleko maďarských hranic, připomínaný zde pamětní tabulkou.

Je asi zřejmé, že román Jakuba Juháse je po mnoha stránkách náročný a komplikovaný. Kromě zmíněných témat a stylu vyprávění k tomu přispívá i autorova záliba v popisnosti a místy též zbytečná mnohomluvnost. Připočteme-li k tomu slovenštinu, stává se z románu PS v tuzemském prostředí vskutku nelehký čtenářský oříšek, který však přesto stojí za to rozlousknout.