Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Vzpomínka na Jana Svobodu

S tímto mimořádně skromným člověkem jsem se seznámil někdy na počátku 80. let, když jsem pracoval v archivu architektury Národního technického muzea na pražské Invalidovně. Přišel tam tenkrát jako badatel-amatér. Profesí byl totiž projektantem inženýrských sítí, s architekturou a její historií to nemělo pranic společného. Jeho koníčkem však byly stavby, zejména ty pražské.

Honza Svoboda měl fenomenální paměť, stačilo, když si prohlédl nějaký dům a hned si zapamatoval sebemenší detail. Všiml si, že některé prvky – třeba štukový dekor na secesních průčelích - se na stavbách opakují, a to ho zaujalo.

Vytáhl mne tenkrát z temných a nevlídných kobek barokního paláce do terénu a spolu jsme pak začali prozkoumávat různá pražská zákoutí. V následujících několika letech jsme prošli metropoli křížem krážem od hlavních tříd a náměstí až po nejzapadlejší uličky periferie.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Déjà vu 1989/2017

• Upravit

Když jsme v letech 1988 a 1989 chodili na manifestace, zprvu se zdálo, že to k ničemu nepovede.

Na zádech jsme měli baťůžky se svačinou, bloky a tužky a samozřejmě fotoaparát. Do bloků jsme si kreslili různé prvky, které nás zaujaly. Pak jsme navštěvovali stavební archivy příslušných pražských obvodů a studovali originální plány vybraných domů.

Byla to mravenčí práce, ale když jsme si doplnili údaje z jedinečného archivu pozůstalostí českých architektů na Invalidovně a prošli stohy různých odborných periodik v knihovnách, podařilo se nám dát dohromady kartotéku pražských staveb druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Byla to ovšem práce na léta.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Listopad 1989 v mém deníku

• Upravit

Je výročí 17. listopadu 1989 a tak mne napadlo vzít si svůj deník z tehdejší doby a podívat se na zápisy, které této události předcházely.

Obdobný nápad měl tehdy i kolega Rostislav Švácha, a tak jsme pak dali naše průzkumy dohromady. Honza se svou dokonalou pamětí byl tehdy nepostradatelný. Zejména u starších dokumentací totiž platilo, že architekti kolaudační plány nepodepisovali – to byl úkol odpovědného stavitele. Určit skutečné autorství staveb bylo tudíž někdy dost obtížné.

On ale dokázal dát dohromady různé prvky nebo motivy na výkresech nebo si vybavil, v kterém dobovém časopise byla o dané stavbě nějaká zmínka. Postupně jsme tak zpracovali architekturu a urbanismus různých pražských enkláv, z čehož vznikla knížka Praha 1891-1914, která vyšla v 90. letech v nakladatelství Libri. Napsali jsme též několik textů, věnovaných dávno zapomenutým osobnostem pražské architektury přelomu století a jejich dosud opomíjené tvorbě.

Ranní úvaha Zdeňka Lukeše: Brave New World nejen v Kamenných Žehrovicích

• Upravit

Hodně se teď píše a mluví o skutečně nepovedeném zateplení a nabarvení školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Problém je to ovšem složitější.

Po listopadu 1989 si Honza Svoboda konečně mohl splnit své přání, když vystudoval dějiny umění na filosofické fakultě Karlovy univerzity. Společně s kunsthistorikem Jindřichem Nollem pak zpracoval knižně i následující epochy moderní české architektury, opět v edici nakladatelství Libri. Přispíval rovněž do odborných časopisů a byl členem vědeckého týmu, který zpracoval pražskou architekturu do několikasvazkového díla Umělecké památky Prahy, jež vydalo nakladatelství Academia.

Zaměstnání našel na Odboru památkové péče pražského magistrátu. Zůstal však dál skromným a nenápadným člověkem. V posledních letech jsme se vídali jen zřídka, ale každé setkání s ním bylo vždy pro mne obohacující. Jan Svoboda byl člověkem, který dokázal jít za svým snem navzdory všem potížím. Možná je Praha ochuzena o nějaké projekty inženýrských sítí, dálkových kabelů a podobných technických vymožeností, ale zato dnes díky jeho úsilí víme mnohé o historii moderní architektury české metropole.