Ranní úvaha Petra Fischera: Skandál spravedlnosti v Brně

30. květen 2018
Fotografie z inscenace Naše násilí a vaše násilí, která vyvolala kritické reakce části brněnské veřejnosti. Ježíše na snímku znásilňuje muslimskou ženu

Není snad nikoho, kdo by dnes neměl potřebu vyjádřit se k divadelnímu skandálu v Brně, který nejen bulvární tisk shrnul do titulků, v nichž se na jevišti hanobí státní vlajka, vytažením z ženské vagíny, a Ježíš Kristus, znásilňováním muslimky.

Tudíž je zcela pochopitelné, že proti takové hrůze a úpadku mravů klidně protestovali aktivističtí křesťané, méně pokojně pak hnutí nápadně svalnatých mužů Slušní lidé, které ministerstvo vnitra považuje za skupinu extrémního charakteru.

V proudu názorových přestřelek, týkajících se míry či nemíry vkusu a nevkusu, tolerance a nepřípustné dekadence, zůstal zcela stranou původní záměr představení „Naše násilí, vaše násilí“.

Naše násilí, vaše násilí

Každý si z konfliktu – jak už to v dnešních „debatách“ ve veřejném prostoru bývá – odnesl potvrzení své pravdy. A záměr režiséra, spustit diskusi o vlastní identitě, zůstal stranou, jakkoliv protest a debata kolem představení nakonec rozpoutala přesně to, co režisér Oliver Frljić také trochu chtěl: mediální cirkus.

Inu, všude, i u nás, lidé milují skandály! Všude, i u nás, se v mediálních vřavách rozpíjí spojující společenský smysl veškerého názorového střetávání.

Chorvatský režisér Oliver Frljić, který má ono skandální představení na svědomí, patří k nejprovokativnějším režisérům současnosti. Už v loni v Jihlavě, kde na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů vedl v rámci Inspiračního fóra seminář o politice a umění, mluvil o politickém divadle jako o nutnosti či samozřejmosti.

Naše násilí a vaše násilí

Politice se nelze vyhnout. Ostatně všechno, nejen divadlo, je pro něho politické, protože, jak řekl později v rozhovoru pro Divadelní noviny, „každé divadlo je politické. I to nejkonzervativnější je ve své podstatě politické, protože podporuje status quo. Takže i ten, kdo si to neuvědomuje nebo říká, že se politice vyhýbá, je součástí politické situace a světa a svými činy o jeho podobě rozhoduje.“

Frljić může vypadat jako blázen, který do divadelního prostoru vrhá prvoplánově používanou nahotu a záměrnou nechutnost, stylizovanou však na hranici krásného divadelního kýče. Míchá se tu krása s ošklivostí ne nepodobně tomu, co v dokumentárním filmu ukazuje třeba rakouský režisér Ulrich Seidl.

Demonstrace, rozhořčení a pískot. Festival Divadelní svět Brno uvedl kontroverzní slovinskou inscenaci Naše násilí, vaše násilí

Naše násilí, vaše násilí

Demonstrace, rozhořčení a žádosti o zrušení hostování slovinského divadla Mladinsko Gledališče na mezinárodním festivalu Divadelní svět Brno. Sporem mezi obyvateli tohoto města a vedením festivalu se stala kontroverzní inscenace Naše násilí a vaše násilí. Mozaika vám nabízí rozhovor s uměleckým šéfem divadla Goranem Injacem.

Zatímco Seidl inscenuje toto napětí do nenápadné až nudné každodennosti, Frljić je potřebuje vyjadřovat přepjatě, expresivně, až hystericky. Extrémnost svých obrazů, jež odpuzuje i lidi, kteří se po skandálu v Brně prali za právo takové divadlo dělat, však obhajuje velmi logicky.

Žijeme v extrémní době a ta si vyžaduje extrémní divadelní jazyk. Ačkoli se nedomnívám, že můj divadelní styl a obrazy jsou až tak přehnané, natož extrémní. Vycházím z reality a ukazuju ji na jevišti. Položím ji pod lupu a zvětším. To je vše.
Oliver Frljić

Frljić tedy záměrně překračuje hranice mezi realitou a divadlem, chce divadelním jazykem pronikat ven z divadla, a naopak vpouští realitu do divadelního prostoru. Logicky tak dochází ke zmatení, ke konfuzi, která byla i příčinou brněnského skandálu, do něhož se svými autoritativními komentáři zapojili politici i nejvyšší český katolický hodnostář, kardinál Duka.

Naše násilí, vaše násilí

Nejkritizovanější obrazy s vlajkou ve vagíně a Ježíšem prznícím muslimskou ženu, na něž se v mediálním světě smrsklo celé představení, nebyly pochopeny jako divadelní obrazy, nýbrž jako faktická realita, která si zaslouží minimálně veřejný lynč, ne-li rovnou trestní stíhání.

Divadlo jako prostor svobodné imaginace, která je podobně jako politické projevy v parlamentu vyjmuta z řádu trestního práva, ve vteřině rozlomil sám tvůrčí postoj režiséra. Divadlo ve světě se stává divadlem světa, a to poněkud mění běžnou divadelní situaci.

Čtěte takéApolena Rychlíková: Slušný člověk Dominik Duka

I proto spor o jedno skandální divadelní představení v Brně přestal vcelku rychle být hádkou o míru vkusu, respektu k víře druhých či o úroveň divadelní práce či jazyka. Změnil se ve spor v širším smyslu politický, v němž se právo na otevřenost, až bezohlednost v inscenování problémů současného světa pere s konzervativní uzavřeností, která si krutý pohled do střev a kostí světa zapovídá, nikoli snad z tradičních estetických, nýbrž v posledku z politických důvodů.

Svět předváděný Frljićem je světem, který bychom raději neviděli, abychom si nekazili výhled. Chorvatský režisér to v již citovaném rozhovoru pro Divadelní noviny říká velmi jasně. I divadlo se musí pouštět do boje o sociální změnu. „Jsem přesvědčen,“ říká Frljić, „že každý skutečný umělec musí být levicový, protože správná je jedině idea sociální rovnosti.“

Zapomeňte na Ježíše s muslimkou, ve hře je sociální spravedlnost!