Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Reforma školství
Každá naše nová vláda, ať je levicová, nebo pravicová, nebo středová či předozadní má jako první na pořadu dne, jak sama říká, reformu školství.
Už v roce 1928 učitelé adresovali ministru školství své prohlášení: Pane ministře, přestaňte školství trápit neustálými reformami a držte se Komenského.
Jak vidno, školství je vůči reformám odolné, asi podobně jako katolická církev. Pravda ovšem je, že čelit všem reformám, umět se jim vyhnout, učitele nadměrně vyčerpává a odvádí je to od učení, a to školství neprospívá, takže nebylo by zapotřebí nějaké reformy?
Dočetl jsem se v jednom odborném pojednání, že „škola nemá vypadat jako před sto lety“ a že je nutno současnou výuku modernizovat. S tím lze souhlasit, jako i nesouhlasit, protože na školu před sto lety si nepamatujeme, co když byla lepší? Na přelomu 19. a 20. století se u nás stavěly velmi kvalitní, vznosné školy, a možná se v nich i kvalitně učilo.
Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Návštěva z Bangladéše
Každý hovor z neznámého telefonního čísla přijímám v obavě, jaká zase nepříjemnost to bude.
V onom pojednání stojí, že „současný model škol se zkostnatělou výukou ve třídách je užitečný jen proto, že neexistuje žádná jiná alternativa“. To je výrok hodný reformovaného školství, z nějž vyplývá, že každá jiná alternativa, i ta nejhorší, by byla lepší než škola současná.
Jednu alternativu nám pojednání předkládá: Žáci by se mohli učit samostatně, takže není zapotřebí školních budov, ale prostřednictvím moderních sdělovacích technologií se mohou učit i doma. Nemusí mít ani pevně stanoven začátek a konec vyučování ani rozvrh hodin. Mohou si sami rozhodnout kdy, kde a nezřídka i jak se budou učit. Informační a komunikační technologie jsou oproštěny od času, místa a tradic.
Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: O vodních kanálech
Historie plavby na Labi a Vltavě sahá až do začátku 11. století, kdy se po vodě dopravovaly vosk, sůl a med.
A dále: „Docházka, dochvilnost, dodržování pravidel, přijímání rozhodnutí od vedoucího, uvědomění si vlastního místa ve společenském žebříčku, dostatečné obecné znalosti a schopnost pár základních dovedností,“ představují - podle učeného pojednání - právě zkostnatělou výuku staré školy. Nový způsob individuálního vzdělávání, v němž učitel bude v roli instruktora, má dát žákům flexibilitu, schopnost pohotové reakce a kreativního řešení problémů, schopnost týmové práce, sebeřízení i sofistikované komunikační schopnosti.
Nejsem proti moderním informačním a komunikačním technologiím a metodám. Co žákům ale nejvíce chybí, jsou tzv. sociální kompetence. Mezi ně patří orientace v organizovaném prostředí, schopnost tolerance i pospolitosti. Flexibilitou by měla být také schopnost uznat autoritu či podřídit se kolektivnímu rozhodnutí. Tomu se člověk sám doma nenaučí, k tomu je zapotřebí kolektivu i vzor autority, tedy učitele. Náš svět je organizovaný.
Ranní úvaha Ondřeje Vaculíka: Ága, Rour, Slávek a já
Vyučil jsem se zedníkem v Pražské stavební obnově, bydlel v Praze a v témže podniku také několik let pracoval.
Také naše demokratická veřejná správa je založena na schopnosti, ba nutnosti, dospět ke společenské shodě či kompromisu, což se nejlépe učí v žákovských bitkách o přestávkách, mezi zvoněními. Vědění můžeme mít stejné, internetem sdílené, ale povahu člověka a jeho emoce musíme poznávat osobně. Dobrá škola se zakládá na osobní angažovanosti.
V dobách, kdy jsem se cítil zatracen na zednickém učilišti, mně nejvíce pomohl učitel češtiny Bohuslav Hoffman. S ním jsem mohl po škole vést hodinové disputace o všem možném a často jsem ho doprovázel až do obýváku, spoléhaje na toleranci jeho manželky. Učitel by ze školy neměl vymizet. Škola by také měla žákům dávat jistotu společenské stability a posilovat životní optimismus. – Jaké reformy je k tomu zapotřebí?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.