Ranní úvaha Miloše Rejchrta: Lepší než před čtyřmi roky

Reklama v ulicích velkoměst mu neustále nabízí nějaké zboží a podobně mu jsou na každém kroku vnucovány různé pravdy a přesvědčení. Přes velkou materiální výkonnost začíná moderní člověk zakrňovat, protože ztrácí schopnost samostatně myslet.“  

Autorem těchto slov je jedna z nejvýznamnějších osobností 20. století, teolog, varhanní virtuos a pralesní lékař Albert Schweitzer. Jak se zdá, oprávněnost jeho příkrých soudů z roku 1923 neodnesl čas. Však v míře Schweitzerem netušené se na nás valí nabídky zboží a služeb nejen z reklam v ulicích města, ale naprosto odevšad, kde se objeví nějaká nová možnost komunikace.

I při volbách do zastupitelských orgánů uchazeči o voličskou přízeň ponejvíce sázejí nikoli na myšlení a přemýšlení svých voličů, ale na účinnost reklamy. Nejvíce se v politických kampaních uplatňuje to, co by v politice nemělo mít význam vůbec žádný, totiž vzhled kandidátů. Jejich obličeje na bilbordech ovšem vypadají tak, jak se to líbí vizážistům, počítačoví grafici pak namíchají barvy a naaranžují vše podle posledních módních trendů.

Demokracie se sama přivedla do té bídy, že souboj myšlenek a programů nápravy věcí lidských je jen předstíraný, ve skutečnosti o přízeň voličů zápolí reklamní agentury. Pravdy a přesvědčení se nám v podobě úderných sloganů nabízejí jako již hotový výrobek, kde vy zákazník už nemusíte o ničem přemýšlet, však myšlení bolí, my všechno promysleli za vás a teď to zařídíme, jen se rozhodněte pro naše zboží.

Přece jen se ale letošní volby od těch předchozích v jedné věci liší. Jel jsem před několika dny autobusem z Brna do Prahy a potěšil jsem se. Na reklamních plochách u dálnice byla buď bílá plocha, nebo častěji  česká vlajka. Vím, že ty vlajky tam jsou z docela jiných důvodů než vlasteneckých, ale bylo mi dobře při pohledu z okna. Když jsem tudy jel před čtyřmi lety, nemohl jsem zrakem minout ty fantomy z pohádkové říše krásy, jistoty, bezpečí a lepších zítřků. Teď se obličeje kandidátů na poslance objevily až při vjezdu do města.

Ve svém věku už jsem dospěl k moudrosti, že lepší než žehrat na poměry, které já nezměním, je radovat se z vydařených maličkostí. Cesta s výhledem na krajinu Českomoravské vysočiny bez bilbordů se vydařila.

Ostatně sám Albert Schweitzer svůj ponurý pohled na nás moderní lidi zjasnil barvou naděje: „ Jestliže na jaře ustupuje zvadlá šeď luk čerstvé zeleni, je to tím, že miliony výhonků znova vyrážejí z kořenů. Tak také se obroda myšlení v naší době  může uskutečnit jedině tím, že mnozí obnoví své myšlení a své ideály přemýšlením smyslu života a smyslu světa.“

Rašících výhonků, tedy lidí samostatně a poučeně přemýšlejících o věcech nejdůležitějších, snad jsou a budou ve světě miliony. V Čechách jich asi není tolik a určitě nevyhrají volby. Ale nevadí, naděje se zelená vždycky znovu.