Ranní úvaha Jana Němce: Básníci v exilu
Věčné město se nedávno odhodlalo udělat hezké gesto.
Dva tisíce let po smrti básníka Ovidia městská rada Říma vydala prohlášení, v němž lituje, že císař Augustus v roce 8 našeho letopočtu Ovidia z Říma vyhnal. Básník putoval až na samé hranice tehdejší Říše římské, tam, kde se dnes nachází Rumunsko.
Ranní úvaha Jana Němce: Ctihodný pan Proust

Možná jste tu zprávu také zaslechli. V aukční síni Sotheby´s se na podzim dražilo raritní vydání prvního dílu Hledání ztraceného času Marcela Prousta.
Lze si představit, že Ovidius se cítil být vypuzen na sám konec světa. V Listech z Pontu žehrá na své zdraví, popisuje neutěšený život v exilu a především své přátele prosí, aby se za něj u císařské rodiny přimluvili. Vše marno. Ovidius už fontány věčného města v životě nespatřil, zemřel necelých deset let po svém vyhnání.
Proč vůbec města vyhánějí své básníky?
O důvodech Ovidiova zapuzení se vždy jen spekulovalo. Věc byla zřejmě příliš citlivá, než aby se o ní sám Ovidius šířil do větších podrobností. V knize Tristia pouze poznamenává, že důvodem jeho vyhnání byla carmen et error, báseň a chyba, a dodává, že jeho provinění bylo horší než vražda a škodlivější než jen báseň. Mělo to zřejmě co dělat s Augustovou vnučkou Julií a spiknutím, které se proti císaři chystalo.
Ranní úvaha Jana Němce: Plachá melancholie

Měl jsem nedávno menší turné po Polsku. Projel jsem Vratislav, kterou kdysi postavili Němci, a je to znát.
Jak známo, něco dost podobného se o pár století později přihodilo i Dantovi. Ta symetrie je dokonalá: nejznámější pěvec antické lásky Ovidius vyhnán z Říma, nejlíbeznější pěvec renesanční lásky Dante vyhnán z Florencie.
Také Dante se jak známo zapojil do politiky, osudným se mu stalo, že se ve sporu guelfů a ghibellinů ocitl na špatné straně, přesněji řečeno, že se po porážce ghibellinů přidal k špatnému křídlu guelfů. Hrozila mu dokonce smrt na hranici, ale černí guelfové – zní to jako z nějaké fantasy ságy, ale jde jen o renesanční politiku – se nakonec spokojili s tím, že Dante už se ve Florencii neukáže.
Ranní úvaha Jana Němce: Tuk příběhů

Všimli jste si, jak je těžké uniknout příběhům? Skutečnost je jimi prorostlá jako maso tukem.
A také Florencie začala vyhnání svého největšího básníka hořce litovat, dokonce o dost dříve než Řím. Už v roce 1829 mu v bazilice Santa Croce zbudovali důstojnou hrobku, která je ovšem dodnes prázdná.
Na světě je hned lépe, když víme, že Ovidius se může vrátit do Říma a Dante má připravené místo ve Florencii. Ano, skutečných básníků je skutečně příliš málo, než abychom je mohli lehkomyslně vyhánět.
Co se historických křivd tohoto druhu týče, zbývá myslím jediné: totiž aby konečně i Bůh přehodnotil naše vyhnání z Ráje. Nebo nežijeme snad kvůli tomu všichni tak trochu jako básníci v exilu?
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. Satira o dokonalém nevěstinci v armádních službách
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka