Ralph Alessi: Quiver
Americký trumpetista Ralph Alessi se narodil v San Franciscu, dnes je mu padesát tři let. Jeho otec byl klasickým trumpetistou, matka operní zpěvačkou. Zpočátku se proto také pohyboval na půdě klasiky, hrál s několika komorními sestavami, také v The San Francisco Symphony Orchestra. Se svým kvartetem v září 2015 nahrál album Quiver (Toulec), které letos vyšlo na etiketě ECM.
Alessiho žánrové směřování změnilo studium na Kalifornském institutu umění, kde se setkal s představiteli soudobého jazzu. V Praze jsme Alessiho trubku slyšeli v úpravách Bachových Goldbergovských variaci, které provedl soubor Uriho Caina na Strunách podzimu 2004. S Uri Cainem Alessi spolupracuje na celé řadě jeho dalších jazzových adaptacích klasické hudby, včetně děl Gustava Mahlera, nebo Othela Giuseppe Verdiho. S vlastními kapelami Alessi nahrál od debutu v roce 1999 už deset alb. Působí také jako pedagog, založil vlastní školu improvizační hudby a učí na hudební fakultě univerzity v New Yorku, a také na tamní New England Conservatory.
Členy Alessiho kvarteta jsou pianista Gary Versace, kontrabasista Andrew Gresse a bubeník Nasheet Waits, který je navíc vystudovaným psychologem a historikem. Na album Quiver zařadil Ralph Alessi výhradně vlastní skladby.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Here Tomorrow, Gone Today, Here Tomorrow, Scratch, Quiver.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Povídky z edice Život kolem nás. Prózy Mandlera, Dvořáka, Holuba, Pekárka, Trefulky a Mináče
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.