Ráj hned teď
Co přiměje lidi k tomu, aby se omotali výbušninami a šli se odpálit někam do davu? Co to vůbec může být za lidi, že jsou schopni něco takového udělat? Odkud se berou? Jak žijí? Proč se rozhodli zemřít? Said a Khaled jsou přátelé automechanici z palestinského města Nablus. Žijí v neutěšených podmínkách, je málo práce, žádný způsob jak se bavit, jejich vyhlídky do budoucna jsou nulové. Žijí ze dne na den, pijí čaj, pokuřují hookah a z návrší sledují rozbombardovanou scenérii Nablusu, jehož rezignovaný klid naruší jen občas střelba a nálety.
Všechno se však rychle změní, když za Saidem a Khaledem přijde člen jedné nejmenované palestinské organizace a oznámí jim, že byli vybráni, aby spáchali sebevražedný bombový atentát uprostřed Tel Avivu, v ten moment se před námi začíná rozvíjet příběh posledních dvou dnů sebevražedných atentátníků.
Najednou vstříc smrti dostává všechno smysl, je konec bezvýznamnosti, namísto nicotných životních perspektiv přichází vyhlídky na život věčný. Nuda, frustrace a utrpení se teď jeví jako zkouška, kterou muselo projít jejich odhodlání. Zároveň se však objevují pochybnosti, poslední noc strávená s rodinou, pohledy nic netušící matky, která chystá večeři, rozhovor s dívkou, jež se těší z života. Přesto však přichází den D. Said i Khaled jsou rozhodnuti, přesvědčují se navzájem, že dělají správnou věc, že je jejich víra pevná. Členové nejmenované palestinské organizace jim slibují, že na ně nebude zapomenuto, že zemřou jako mučedníci a proberou se v Alláhově ráji. Vyrážejí směrem k Tel Avivu, aby se setkali se spojkou, která je má dovézt na místo určení. Plán ale selže, Said a Khaled jsou rozděleni, ponecháni každý se svou vírou i pochybnostmi a kilogramem plastické trhaviny na těle. Najdou se? Najdou v sobě dost síly dokončit to, co začali?
Holandský režisér Hany Abu-Assad se již delší dobu věnuje situaci na Blízkém východě a konfliktům mezi Izraelem a Palestinci (Paper House, Nazareth 2000, Rana's Wedding, Ford Transit). "Ráj hned teď" se dle vlastních slov rozhodl natočit jako pokus o započetí dialogu, ve snaze ukázat, že bez viny není ani jedna ze znepřátelených stran a také ve snaze odpovědět na otázku, kdo jsou to vlastně sebevražední atentátníci. Ačkoli by se zdálo, že se k podobnému tématu nedá přistoupit nestranně, Abu-Assadovi se to téměř podařilo. Dvojici atentátníků pojal velice civilně, jako dva mladíky, kteří nevědí jak naložit se svým životem, jejich možnost volby je omezená a ambice, pokud nějaké jsou, jsou ubity nedostatkem příležitostí, celkovou společenskou frustrací a žebříčkem hodnot, který více než na morálce staví na prázdných nábožensko-politických frázích. Téměř mefistovsky pak působí navenek sympatický Jamal (člen oné anonymní palestinské organizace), který jejich pochyby utlouká našeptáváním o mučednické smrti, spravedlivé odplatě, věčném životě v ráji a dlouhým monologem o tom, jak člověk opásaný výbušninou s prstem na spoušti je pánem života a smrti nenáviděných izraelských vojáků. Mnohem lépe si pak uvědomíme, že on sám nic neriskuje, ti dva jsou pro něj pouze nástroji k prosazování politických cílů.
Abu-Assadovi se podařilo dokázat, že se v některých okamžicích musíte pousmát, byť vás přitom mrazí uvědomění absurdity dané situace. Nezapomenutelná je scéna, v níž Khaled se Saidem v utajené základně natáčí na video svá rozloučení v jedné ruce nezbytný samopal, který mají očividně v rukou poprvé, a v druhé list z koránu. Khaled velice emotivně odvypráví své poselství, shrne domnělá i skutečná příkoří a rozloučí se, načež mu kameraman s pokrčením ramen oznámí, že kamera nenatáčela a že to musí sjet znovu. V následujícím opakování si pak uprostřed litanií o izraelských zločinech Khaled vzpomene, že zapomněl své matce říct, kde prodávají nejlevnější filtry na vodu a briskně to učiní. Dovedete si představit situaci, která by lépe zatočila s nálepkou fanatika?
Herecké výkony obou hlavních protagonistů jsou velice působivé, žádná velká gesta, jen všudypřítomný pocit nervozity a napětí a nervy postupně selhávající pod tíhou velkého vypětí i vnitřního boje. Scénář i režie bezesporu zaslouží ocenění, která "Ráj hned teď" houfně sbírá po filmových festivalech, donutí vás k zamyšlení, přimějí vás pozastavit se nad problematikou, která je obecně vnímána černobíle a dodají jí celou škálu odstínů šedi.
Hanymu Abu-Assadovi se podařilo zarazit maličký filmový klín lidskosti a pochopení do sevřeného bloku předsudků a nenávisti a s celým štábem projevil i nemalou osobní odvahu, když filmoval na místech, kde jsou střelba i raketové útoky na denním pořádku.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, stránky distributora
Ráj teď hned (Paradise now - Francie, Německo, Nizozemí, Izrael)
Režie: Hany Abu-Assad, scénář: Hany Abu-Assad, kamera: Antoine Heberlé, hudba: Jina Sumedi, střih: Sander Vos, producent: Bero Beyer
Hrají: Kais Nashef (Said), Ali Suliman (Khaled), Lubna Azabal (Suha), Amer Hlehel (Jamal), Hiam Abbass (Saidova matka), Ashraf Barhom (Abu-Karem),
Mohammad Bustami (Abu-Salim)
Nejposlouchanější
-
O. Henry: Vánoce na objednávku. Když bohatý zlatokop zatouží o Vánocích obdarovat maličké
-
Charles Dickens: Vánoční koleda čili Vánoční povídka s duchy. Dojemná proměna lidského srdce
-
Peter Turrini: Josef a Marie. Štědrovečerní příběh dvou důchodců
-
Hans Christian Andersen: Sněhová královna. Slavná pohádka o nebezpečné výpravě malé holčičky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka