Proč jsme tak naštvané? Kniha Šárky Homfray ukazuje, že genderová rovnost u nás rozhodně není vyřešená záležitost

„Esej je podle mě nejideálnější a nejsnáze konzumovatelná forma popularizace faktů a zjištění. V knize jsem částečně, někdy i více ironická a sarkastická. Ale nesoudím, nehodnotím, snažím se věci vysvětlit a vycházet z pochopení ‒ je mi jasné, že každý vycházíme z jiného základu ve chvíli, kdy ten text otevíráme. Ale vzhledem k tomu, že se v této sféře pohybuju už několik let a dost jsem toho napsala a navysvětlovala, tak je tam znát mírná únava nebo frustrace z toho, co musíme říkat pořád dokola. Takže se nebojím sáhnout ani k ostřejším výrazům nebo nějaké vtipné zkratce,“ popisuje autorka, jakým stylem se rozhodla svůj text pojmout.

Šárka Homfray a Michaela Karásek Čejková při tvorbě ilustrací knihy Proč jsme tak naštvané|foto:Nakladatelství wo-men

Mezi okruhy, jimiž se v publikaci zabývá, patří vzdělání, rodina a péče, politika a moc, kariéra, tlak na vzhled. Který z uvedených aspektů nerovnosti mezi muži a ženami ji štve nejvíc? „Asi skutečnost, že nějaká znevýhodnění, bariéry nebo limitující očekávání jsou zkrátka všude a ve všem. Ten komplexní charakter určitého stereotypního genderového rozdělení společnosti,“ říká Šárka Homfray.

Jak celý projekt vznikl? Kterými aspekty genderové nerovnosti se kniha zabývá a kterými už ne? Z jakých výzkumů vychází? Cítí autorky alespoň v některých z oblastí v posledních letech posun? Jak fotografka Michaela Karásek Čejková přistoupila k vizuálnímu konceptu koláží, které eseje doplňují? Co obě autorky štve nejvíc? A jaké jsou dosavadní reakce na knihu? Poslechněte si celý rozhovor.