Problém, který se neřeší, se zapouzdří. Druhý díl románové trilogie Šikmý kostel ukazuje, jak nás určuje původ i jazyk

Přebal knihy Karin Lednické: Šikmý kostel 2|foto:Nakladatelství Bílá vrána

Po loňském úspěchu literárního debutu nakladatelky Karin Lednické s názvem Šikmý kostel, právě vyšel druhý díl její románové kroniky koncipované jako trilogie. „Rodná řeč a její význam je nosným motivem celé knihy. Jako červená linka celým příběhem probíhá otázka národnosti nebo potažmo jazyka, který člověk považuje za svůj mateřský. A stává se postupně otázkou doslova života smrti, nebo minimálně toho, jak člověk prožije celou druhou světovou válku,“ říká autorka. Ačkoli by se mohlo zdát, že je u nás zmíněné období už důsledně literárně zpracované, nabízí druhý díl románové kroniky ztraceného města jinou perspektivu.

Ozdravná změna perspektivy

„Na těšínském Slezsku se ta historie odehrávala úplně jinak – nebyl tam Protektorát, ale bylo to zabrané území. Už jen kvůli tomu tam druhá světová válka probíhala docela odlišně s mnoha specifikacemi a to jsem chtěla postihnout v celé šíři,“ vysvětluje Karin Lednická.

Šikmý kostel svatého Petra z Alkantary, Karviná|foto:Jan Lenart

A k tématu národnostních sporů i šarvátek doplňuje: „Problém, který se neřeší, se zapouzdří. Pak se stává, že každá z těch dvou stran opakuje jen tu svou pravdu, kterou přijme za jedinou možnou. A když do toho vstoupí někdo jako já, kdo začne pracovat s oběma pravdami a snaží se mezi nimi nějak pohybovat, tak z toho potom samozřejmě vznikají rozepře. To vyplývá především z faktu, že se o tom opravdu nemluvilo, dokonce o tom bylo po čtyři desetiletí zakázáno mluvit. Ale v drtivé většině případů dostávám české i polské reakce, že je dobře, že jsem to téma otevřela a říkají: Konečně.“