Při kreslení komiksu Každý den je nový jsem žila vědomější život. Sledovala jsem, co se mi děje, a hledala pointy, říká Lucie Lomová

12. prosinec 2022

Kreslit už uměla, a tak se Lucie Lomová rozhodla, že zkusí zúročit svůj talent s psaním gymnaziálních divadelních her a na DAMU vystuduje dramaturgii. Po angažmá v šumperském divadle si ale uvědomila, že do práce rozpuštěné ve společném výsledku nechce investovat energii. „Toužila jsem mít v ruce něco svého. Chvíli jsem psala divadelní kritiky a pak jsem spadla do Anči a Pepíka,“ popsala ve Vizitce Markétě Kaňkové moment, kdy se výtvarné umění stalo její prací.

Už šestatřicet let uběhlo od doby, kdy se Lucii Lomové z večerního kreslení na krkonošské chalupě vylouply na papír dvě myšky. Dostaly jméno Anča a Pepík a záhy jim Lucie spolu se sestrou Ivanou vdechly život formou komiksového příběhu. Deset let vycházel ve Čtyřlístku a jeho knižní podobu si děti spolu s rodiči čtou rádi dodnes. Pak se Lucie Lomová chvíli rozhodovala, jestli je pro ni i nadále komiks tou nejlepší cestou. Věnovala se astrologii a cvičení tai-chi, kreslila a prodávala mandaly a pomalu jí docházelo, že existuje komiks nejen pro děti, ale i pro dospělé. Tak vznikla knížka Anna chce skočit o tom, co se stane, když se rozhodnete změnit život.

Bez Francie by má práce vypadala jinak

Na podzim roku 2022 vyšel Lucii Lomové prozatím nejnovější zcela autorský komiks pojmenovaný Každý den je nový. Čtenářům se s ním do rukou dostávají Luciiny ilustrované deníkové zápisky z roku 2017, které vznikly jako reakce na stesk po nových komiksových příbězích a také z radosti z ručně svázaných sešitů.

Lucie Lomová: Každý den je nový

„O deníkových komiksech jsem věděla, ale sama jsem je před tím nikdy nezkoušela,“ říká. „Napadlo mě, že si uložím povinnost něco nakreslit a napsat, aniž bych si stanovila rozsah. Ze začátku mě to hodně bavilo, líbilo se mi, že kreslím rovnou do knížky. Taky se mi zdálo, že rázem žiju vědomější, přítomnější život. Sledovala jsem, co se mi každý den děje, a v mikropříbězích hledala pointy,“ vzpomíná.

Když se toho v jejím životě zrovna příliš nedělo, vyrážela na procházky nebo krmit ptáky, v sytých časech zase neměla čas všechny zajímavosti zaznamenávat. Jedno ale bylo jisté: čtenář jde v textu s životem spolu s autorkou, a proto v něm zůstaly i všechny grafické nedokonalosti, zdánlivá nuda všedních dní i nečekaná překvapení.

Lucie Lomová: Každý den je nový

Vlastní život tematizuje i v chystaném biografickém komiksu. Pracuje na něm už tři roky a jedním ze zachycených témat bude i rok života v Chicagu. Její tatínek – parazitolog tam dostal místo mezi lety 1969 a 1970 a rodina do Ameriky odjela s ním. „Po návratu do Československa jsem se cítila, jako když vyměníte barevnou televizi za černobílou. K Americe jsme se dlouho upínali jako ke ztracenému ráji,“ vzpomíná na dětství, které až na zaoceánskou odbočku strávila v pražských Střešovicích. Tato čtvrť s vepsanou modernistickou i dávnější historií výrazně ovlivnila jak ji, tak její sestru, malířku Ivanu Lomovou.

Ve Vizitce mluvila také o komiksech s divadelní tematikou pro časopis SAD a také o francouzském Řádu umění a literatury, který letos obdržela. „K většině ocenění jsem spíš skeptická, ale tohoto si vážím. Francie je pro mě dlouhodobě důležitá, nebýt francouzského komiksu, moje práce vypadá úplně jinak. Objevila jsem ho začátkem tisíciletí a nejvíc mě okouzlila jeho bohatost a šíře. Tehdy jako kdybych objevila nový kontinent.“

Spustit audio

Související