Premiéra může být i derniéra. Když píšu operu, myslím hlavně na umělce a prostor, kde se bude hrát poprvé, říká Vít Zouhar
Neloudej se s tím skládáním tolik, říkal mu kdysi jeho otec Zdeněk Zouhar (1927 – 2011). Jestli je však pro muzikologa, skladatele, majitele Ceny Alfreda Radoka a prorektora Univerzity Palackého Víta Zouhara něco typické, pak je to pracovitost. Ve svých sedmapadesáti má na svém kontě přes šedesát orchestrálních skladeb a jedenáct oper, čtrnáct let také učil hudbu v Grazu. Do Vizitky ho pozval Michal Bureš.
Vít Zouhar komponuje, ale věnuje se také edukační práci. Zasloužil se o vznik projektu Slyšet jinak, který dětem dává možnost stejné kreativity, jakou dostávají od výtvarné výchovy, a postaral se také o vydání korespondenci svého otce s Bohuslavem Martinů (1890 – 1959).
Čtěte také
Ti dva se seznámili, když bylo Zdeňku Zouharovi osmadvacet; Zouhar požádal o generaci staršího Martinů o komentář k jeho Písničkám o lásce. Záhy si začali pravidelně psát. „O vydání jejich korespondence táta v minulosti uvažoval, ale nedospěl k tomu. Poprosil jsem ho alespoň o komentář, ale on mi předal jen jednu á čtyřku. A tak začala nesmírně zajímavá práce,“ říká. Ve Vizitce pak zazněl úryvek z jednoho psaní, v němž se Martinů pana Zouhara ptal na názor ohledně kantáty Otvírání studánek.
V minimalismu jako doma
K hudbě měl Vít Zouhar díky tatínkovi – skladateli i mamince – tanečnici blízko, jednu dobu prý s partiturou v ruce jezdil dokonce i tramvají. Základy skladby dostal doma, na JAMU pak studoval u profesora Miloslava Ištvana – velkorysého, pevného a inspirativního muže, který jej do ničeho netlačil, jeho počínání jen usměrňoval.
Čtěte také
Vít Zouhar zdůraznil, že s otcem mají společnou práci se spontaneitou a hudba je pro ně zdrojem energie, nedá také dopustit na tatínkův názor ohledně skladatelské univerzality. Jeho hudební jazyk je ale jiný, parketou Víta Zouhara je minimalismus a postmoderní hudba. Ostatně i proto se po absolutoriu JAMU vydal na studia elektronické hudby do rakouského Grazu. Tam pak čtrnáct let působil coby pedagog. Ve Vizitce mluvil i o svých minulých i aktuálních skladatelských počinech. Při komponování myslí hlavně na místo, kde se bude jeho kus hrát, a dané umělce. „Třeba naše opera La Dafne se v Brně hrála devět sezon, může se ale stát, že premiéra je zároveň i derniéra.“
Související
-
Vypnout si telefon, dvě hodiny se procházet a přemýšlet o hudbě? Potřebuju to, říká skladatel Srnka
Rád běhá s Dvořákovou hudbou v uších a pohyb je pro něj při přemýšlení o komponování zásadní. V ČR svou tvorbu prosazuje minimálně, nechce brát příležitost mladším kolegům.
-
Uši nezavřeme, být v tichu se člověk musí naučit, říká skladatel Slavomír Hořínka
Poslech hudby tzv. na pohodu? To Slavomíru Hořínkovi není vlastní, čas od času na internetu zapátrá po nových interpretech. Svůj čas dělí mezi komponování, HAMU a rodinu.
-
Nechtěl jsem tvořit podle cizího diktátu. Proto jsem odešel z Československa, říká skladatel Cmiral
Ronin, Apartmá nula, Atlasova vzpora nebo Habermannův mlýn – i k těmto snímkům skládal hudbu Elia Cmiral, muž, jenž nedávno převzal cenu OSA za celoživotní přínos.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
