Předběžná bilance Roku české hudby

V jeho rámci se letos uskutečňuje na tisíc akcí - od festivalů, přes vydávání CD, až po konference s tematikou české hudby. Koordinátorka je s průběhem realizace vcelku spokojena, oceňuje aktivitu organizátorů i šíři pořadatelských forem a dodává: "Mám radost i z toho, že poprvé se Rok české hudby rozšířil i na kontakt s tzv. menšinovými žánry populární hudby. Můžeme být spokojeni také s návštěvností. Nenaplnila se totiž obava, že našinec nebude mít zájem o vlastní kulturu."

Program Roku české hudby měl motivovat k větší dramaturgické odvaze a pestrosti. Lenka Dohnalová si v této souvislosti váží koncepční dramaturgické práce, "zejména projektů, které sahají do archivu, realizují méně obvyklou hudbu či soudobé premiéry. K takovým patří např. projekty Collegia Mariana nebo práce Tomáše Hanzlíka v Olomouci (Baroko 2004). V oblasti hudby novější pak např. letošní ročník Concentus Moraviae. Velmi oceňuji i projekty neprofesionální v oblasti sborové a folklorní. Jsou to akce s velkým společenským dosahem a renomé. Vážím si toho, že v regionech se buduje vlastní kulturní život, využívají se opravené památky a mnohé akce se zaměřují na autory, kteří v regionech působili." V této souvislosti oceňuje i práci Českého rozhlasu pro domácí hudbu, mj. zahraničního vysílání ČRo, které udělalo mnoho pro propagaci české hudby.

Scéna z opery Nagano|foto: František Ortman

Které programy ji osobně zaujaly? "Jen namátkou - mile mne překvapila opera Nagano Martina Smolky. Myslím, že skladatel vytvořil spolu s libretistou Jaroslavem Duškem ve svém žánru vtipnou situační operu pozoruhodné hloubky. Líbí se mi také koncerty České filharmonie pod vedením Zdeňka Mácala, zaujala mne soustředěná stylová hra žačky Ivana Moravce, Jaroslavy Pěchočové. Nadchla mne krásná hudba a jevištní stylizace provedení Yty Innocens pana Hanzlíka na olomouckém Baroku 2004."

Koordinátorka však zároveň soudí, že u pořadatelů akcí se přece jen mohla projevit větší odvaha a invence v oblasti dramaturgie: "Myslím, že doplácíme na fakt, že se s výmluvou na povrchní vkus posluchačů podceňuje dramaturgická role. Také doplácíme na nedostatek financí pro scénickou hudbu, a tím i malou inscenační praxi především v oblasti české klasické hudby - mám na mysli třeba i Smetanu a Dvořáka. Soudobí autoři nenacházejí společného silného producenta, který by připravil skutečně výrazný projekt."

Rok české hudby se stal také dobrou vizitkou české kultury v zahraničí. "V řadě zemí Evropy, v USA a Japonsku byly letos v rámci projektu připravovány festivaly s výrazným zastoupením české hudby, premiéry scénických děl - hlavně Janáčka, ale i Foerstera. Často se tak dělo z vlastní iniciativy zahraničních pořadatelů, kteří považují za přirozené využít výročního roku k dramaturgickému zpestření. Výrazný zájem je zejména o českou hudbu v české interpretaci. Česká interpretace totiž existuje - což je v řadě zemí díky mezinárodnímu obsazení orchestrů dnes docela vzácnost. Už proto bychom se měli naší vlastní hudbě soustavně věnovat."

Hudbymilovné publikum má také ve zbývajících měsících roku bohatou programovou nabídku, Lenka Dohnalová upozorňuje na speciální koncerty věnované tvorbě F. Sušila, J. D. Zelenky či na festivaly soudobé hudby. "Samotný program Česká hudba 2004 by mělo ukončit vystoupení souboru Covent Garden s Řeckými pašijemi Bohuslava Martinů v lednu 2005 v brněnském Národním divadle," upřesňuje koordinátorka projektu.