Před 100 lety se narodil Ludvík Aškenazy. Poslechněte si jeho Dětské etudy v podání Karla Högera nebo Ondřeje Brouska

26. únor 2021

Před 100 lety, 24. února 1921, se narodil Ludvík Aškenazy, spisovatel, který strávil polovinu života v emigraci, a přece zanechal v české literatuře (včetně tvorby pro děti nebo pro rozhlas) nesmazatelnou a velmi charakteristickou stopu. Ve vltavské Dopolední četbě si ho připomínáme Dětskými etudami a povídkou Osud. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dětské etudy
Účinkuje: Karel Höger
Natočeno v roce 1955.

Osud
Připravila: Eva Willigová
Účinkuje: Miroslav Táborský
Režie: Jaroslav Kodeš
Natočeno v roce 2014.

Človíček
Připravil: Vlastimil Kaňka
Účinkují: Ondřej Brousek a členové DRDS
Režie: Jana Franková
Premiéra: 25. 2. 2021

Spisovatel Ludvík Aškenazy (24. února 1921 – 18. března 1986) pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně. Maturitu složil roku 1939 v polské Stanislavi, tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou, bojoval i u Sokolova. S vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Leonií, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Narodili se jim synové Jindřich a Ludwig.

Po druhé světové válce pracoval Aškenazy až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně politický komentátor. Dalo by se říct, že byl neustále na cestách – zavítal například do Polska, NDR, Spojených států amerických, Indie, Japonska nebo Itálie. Působil také jako válečný zpravodaj v Izraeli. Zároveň se zařadil mezi klasiky rozhlasové hry. Připomeňme například jednu ze zásadních a oceňovaných her Bylo to na váš účet. Koncem 50. let autor rozhlas opustil a stal se spisovatelem z povolání.

Po srpnové invazi roku 1968 Ludvík Aškenazy emigroval s rodinou do západního Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době začal psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Pak se s rodinou odstěhoval do Itálie, kde i zemřel.

Od počátku mělo jeho psaní svébytný, poetický styl, často s melancholickým podtónem. Mimo pohádek psaných pro rozhlas napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a řadu televizních a filmových scénářů. Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v řadě překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkávaly uvedení ve Velké Británii, Kanadě a Skandinávii.

Dětské etudy

Mezi dodnes populárními díly jsou Aškenazyho Dětské etudy. Jde o drobné vtipné povídky o příhodách, hrách a rozhovorech s „človíčkem“, pětiletým autorovým synkem. Nejdřív byly uveřejňovány v Literárních novinách, pak je převzaly i některé zahraniční časopisy.

V Etudách je zachycen portrét vnímavého a přemýšlivého dítěte, upřímně naivního, toužícího přijít všemu na kloub a napodobujícího počínání dospělých.

Osud

Sbírka Ludvíka Aškenazyho Vajíčko, ze které uvádíme povídku Osud, vyšla v roce 1963 a svým duchem už předznamenává nejlepší léta české prózy. Prvních dvanáct povídek je zasazeno do doby nacistické okupace a 2. světové války a často se v nich objevují motivy příznačné pro židovský úděl té doby.

Človíček

U příležitosti 100. výročí narození autora se Aškenazyho Dětských etud chopil Dismanův rozhlasový dětský soubor spolu s hercem Ondřejem Brouskem. V premiéře vám představíme drobné i delší anekdoty a mikropovídky v koláži zaměřené na rané otcovství i hravé dětství a přechod z jednoho do druhého.

autoři: Vladimíra Bezdíčková , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?