Před 100 lety se narodil Ludvík Aškenazy. Poslechněte si jeho Dětské etudy v podání Karla Högera nebo Ondřeje Brouska

26. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy L. Aškenazy, J. Vasmut, K. Höger – natáčení Dětských etud

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Před 100 lety, 24. února 1921, se narodil Ludvík Aškenazy, spisovatel, který strávil polovinu života v emigraci, a přece zanechal v české literatuře (včetně tvorby pro děti nebo pro rozhlas) nesmazatelnou a velmi charakteristickou stopu. Ve vltavské Dopolední četbě si ho připomínáme Dětskými etudami a povídkou Osud. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dětské etudy
Účinkuje: Karel Höger
Natočeno v roce 1955.

Osud
Připravila: Eva Willigová
Účinkuje: Miroslav Táborský
Režie: Jaroslav Kodeš
Natočeno v roce 2014.

Človíček
Připravil: Vlastimil Kaňka
Účinkují: Ondřej Brousek a členové DRDS
Režie: Jana Franková
Premiéra: 25. 2. 2021

Spisovatel Ludvík Aškenazy (24. února 1921 – 18. března 1986) pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně. Maturitu složil roku 1939 v polské Stanislavi, tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou, bojoval i u Sokolova. S vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Leonií, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Narodili se jim synové Jindřich a Ludwig.

Po druhé světové válce pracoval Aškenazy až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně politický komentátor. Dalo by se říct, že byl neustále na cestách – zavítal například do Polska, NDR, Spojených států amerických, Indie, Japonska nebo Itálie. Působil také jako válečný zpravodaj v Izraeli. Zároveň se zařadil mezi klasiky rozhlasové hry. Připomeňme například jednu ze zásadních a oceňovaných her Bylo to na váš účet. Koncem 50. let autor rozhlas opustil a stal se spisovatelem z povolání.

Po srpnové invazi roku 1968 Ludvík Aškenazy emigroval s rodinou do západního Německa, dál byl spisovatelem na volné noze, po nějaké době začal psát německy. Až do roku 1976 žil v Mnichově. Pak se s rodinou odstěhoval do Itálie, kde i zemřel.

Od počátku mělo jeho psaní svébytný, poetický styl, často s melancholickým podtónem. Mimo pohádek psaných pro rozhlas napsal v Německu mnoho rozhlasových her, které většinou i sám inscenoval, a řadu televizních a filmových scénářů. Dětské knížky vzniklé v emigraci vyšly v řadě překladů do dalších jazyků, rozhlasové hry se dočkávaly uvedení ve Velké Británii, Kanadě a Skandinávii.

Dětské etudy

Mezi dodnes populárními díly jsou Aškenazyho Dětské etudy. Jde o drobné vtipné povídky o příhodách, hrách a rozhovorech s „človíčkem“, pětiletým autorovým synkem. Nejdřív byly uveřejňovány v Literárních novinách, pak je převzaly i některé zahraniční časopisy.

V Etudách je zachycen portrét vnímavého a přemýšlivého dítěte, upřímně naivního, toužícího přijít všemu na kloub a napodobujícího počínání dospělých.

Osud

Sbírka Ludvíka Aškenazyho Vajíčko, ze které uvádíme povídku Osud, vyšla v roce 1963 a svým duchem už předznamenává nejlepší léta české prózy. Prvních dvanáct povídek je zasazeno do doby nacistické okupace a 2. světové války a často se v nich objevují motivy příznačné pro židovský úděl té doby.

Človíček

U příležitosti 100. výročí narození autora se Aškenazyho Dětských etud chopil Dismanův rozhlasový dětský soubor spolu s hercem Ondřejem Brouskem. V premiéře vám představíme drobné i delší anekdoty a mikropovídky v koláži zaměřené na rané otcovství i hravé dětství a přechod z jednoho do druhého.

autoři: Vladimíra Bezdíčková , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio