Pravdu má každý

Posuďte sami.

Nejnebezpečnější jsou lidé, kteří žijí v přesvědčení, že mají vždy a za všech okolností pravdu. Jejich nebezpečnost se neprojevuje tím, že vás za každým slovem opravují, uvádějí vaše slova tak zvaně na pravou míru, jednoduše proto, že všechno vědí líp a přesněji. Tím jsou jen nepříjemní.

Nebezpeční začnou být v okamžiku, kdy se začnou mocensky prosazovat. Kdy se kolem nich začne shromažďovat dostatek troubů, kteří rádoby přemýšlivě potřásají hlavami a hýkají, že na tom, co slyší, určitě něco je. Jen si pojďte poslechnout, jak trefně ta slova zasahují hlavičku hřebíku.

A ještě nebezpečnějšími se stávají, kdy se za pomoci troubů dostanou k významné funkci, a získají tak na vámi i nade mnou moc. Nutí pak celé společenství jejich pravdu jako jedinou a jedinečnou začít vyznávat a vzývat. To potom přestává veškerá legrace. Nejen proto, že je zapovězeno o zjevené pravdě vtipkovat, ale i proto, že začíná jít i o život.

Přesto mezi námi žil moudrý rabín, který si s takovými pravdami dovedl poradit.

Jistý Žid přijde k našemu rabínovi a stěžuje si na svého podvodného dodavatele. Rabi ho pozorně vyslechne a pak prohlásí: „Máš pravdu.“ Brzy na to se objeví obviněný dodavatel a stěžuje si na svého žalobce. Rabi ho rovněž pozorně vyslechne a překvapivě řekne: „Máš pravdu.“ Rabínova žena, která vyslechla oba rabínovy závěry, v okamžiku, kdy za dodavatelem klapnou dveře, se obrátí vyčítavě na svého muže: „Přece nemohou oba mít současně pravdu!“ Rabín připustí: „Máš taky pravdu.“

To přece musí potěšit i toho největšího troubu. Vždyť i on má svou pravdu, a nemusí proto viset na rtech jiného, svoji pravdu někdy až zlobně dštícího.

Jenže to je půl výkladu. Ta druhá polovina se ptá, zda svoji pravdu má kupříkladu takový pan Hitler. Bohužel ano. Mít svou pravdu neznamená ale mít pravdu. Přiznat člověkovi nárok na jeho pravdu nenese sebou povinnost jeho pravdu ctít, už vůbec ne s ní souhlasit. Má jen právo na svou pravdu.

Tak i pan Hitler žel má toto právo, stejně jako pan Roubíček, kterého Hitlerovi pochopi vezou v dobytčím vagónu kamsi na východ Evropy, aby to s ním, jak říkali, „konečně vyřešili“.

Žádná z těch pravd nám ale nebrání, dokonce klade za povinnost, učinit vše pro to, aby páni hitlerové s těmi svými pravdami mezi námi volně nepobíhali, aby panu Roubíčkovi hlavou táhla jiná pravda, než ta, jak je nespravedlivé zahynout v plynu jen proto, že se jmenuje Roubíček.

Všimněte si totiž: náš moudrý rabín, přestože přiznal všem jejich pravdu, nikomu za pravdu nedal.