Povinná četba, slohové práce nebo pravopis. Hodiny českého jazyka a literatury na školách jako strašák v rozvrhu
Málokoho nechává mateřština chladným. Ne každý ale o její jednotlivé vrstvy a vrstvičky pečuje s tak velkou láskou, něhou a humorem jako třeba Karel Čapek. Ten češtinu miloval. Milujeme ji také? A předáváme její znalost dalším generacím správným způsobem? Názory na to se někdy mezi odborníky různí. Zdá se ale, že vášeň k tématu zůstává.
Na jednom osmiletém gymnáziu v Praze jsme si povídali se sextány o tom, co je při hodinách češtiny stresuje. Shodli se, že četba k maturitě, psaní slohových prací na čas a na témata, která je nezajímají, „chybná“ interpretace textů, nadbytek mluvnice, ale třeba i pravopis. Žáci mají obecně obavu ze selhání, z trapnosti, z neúspěchu.
…A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě…
Karel Čapek
Je evidentní, že ve třídě, kde chybovat bude normální, kde hledání pravdy se stane kolektivním dobrodružstvím a kde budou mít všichni právo na vlastní postoj (a jeho případnou proměnu v čase), se pozitivní vztah k předmětu a posléze i k českému jazyku a třeba i ke knihám vybuduje s větší pravděpodobností než v prostředí strachu.
Postřehy žáků jsme rozdělili do pěti témat, na která pak vždy reagovala učitelka češtiny z osmiletého gymnázia a ZŠ Jitka Doležalová a námi oslovený odborník. V seriálu se tedy potkáme s nakladatelkou a básnířkou Annou Štičkovou (maturitní kánon), se socioložkou Magdalenou Gorčíkovou (čtenářství), s psycholožkou Galinou Jarolímkovou (mluvené projevy), s lektorkou tvůrčího psaní Danou Emingerovou (slohy) a s jazykovědcem Martinem Proškem (mluvnice a pravopis).
Hledání cesty k češtině a k výuce českého jazyka a literatury je trvalá práce. Cesta, na níž se všichni shodnou, asi k nalezení není, ale i ono hledání je dobré.
Související
-
Přežije čeština bez přechylování?
Helena Válková nedávno ve vládě navrhla, aby ze zákona byla vyňata povinnost přechylovat ženská příjmení. To vyvolalo živou diskuzi, která rozdělila společnost.
-
Francouzům čeština šumí, jako by šeptala, říká bohemista Xavier Galmiche
Moc rád otevírá knihy v knihkupectví a k nákupu se nechává inspirovat prvními stránkami. S profesorem české literatury Xavierem Galmichem natáčel v Paříži Michal Bureš.
-
Nepřechylovat cizí ženská příjmení? Jazykovědec nejásá, ale výjimky jsou možné a vhodné
Saša Michailidis se ptá zástupce šéfredaktora Deníku N Lukáše Wernera a Pavla Štěpána z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
