Povinná četba, slohové práce nebo pravopis. Hodiny českého jazyka a literatury na školách jako strašák v rozvrhu
Málokoho nechává mateřština chladným. Ne každý ale o její jednotlivé vrstvy a vrstvičky pečuje s tak velkou láskou, něhou a humorem jako třeba Karel Čapek. Ten češtinu miloval. Milujeme ji také? A předáváme její znalost dalším generacím správným způsobem? Názory na to se někdy mezi odborníky různí. Zdá se ale, že vášeň k tématu zůstává.
Na jednom osmiletém gymnáziu v Praze jsme si povídali se sextány o tom, co je při hodinách češtiny stresuje. Shodli se, že četba k maturitě, psaní slohových prací na čas a na témata, která je nezajímají, „chybná“ interpretace textů, nadbytek mluvnice, ale třeba i pravopis. Žáci mají obecně obavu ze selhání, z trapnosti, z neúspěchu.
…A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě…
Karel Čapek
Je evidentní, že ve třídě, kde chybovat bude normální, kde hledání pravdy se stane kolektivním dobrodružstvím a kde budou mít všichni právo na vlastní postoj (a jeho případnou proměnu v čase), se pozitivní vztah k předmětu a posléze i k českému jazyku a třeba i ke knihám vybuduje s větší pravděpodobností než v prostředí strachu.
Postřehy žáků jsme rozdělili do pěti témat, na která pak vždy reagovala učitelka češtiny z osmiletého gymnázia a ZŠ Jitka Doležalová a námi oslovený odborník. V seriálu se tedy potkáme s nakladatelkou a básnířkou Annou Štičkovou (maturitní kánon), se socioložkou Magdalenou Gorčíkovou (čtenářství), s psycholožkou Galinou Jarolímkovou (mluvené projevy), s lektorkou tvůrčího psaní Danou Emingerovou (slohy) a s jazykovědcem Martinem Proškem (mluvnice a pravopis).
Hledání cesty k češtině a k výuce českého jazyka a literatury je trvalá práce. Cesta, na níž se všichni shodnou, asi k nalezení není, ale i ono hledání je dobré.
Související
-
Přežije čeština bez přechylování?
Helena Válková nedávno ve vládě navrhla, aby ze zákona byla vyňata povinnost přechylovat ženská příjmení. To vyvolalo živou diskuzi, která rozdělila společnost.
-
Francouzům čeština šumí, jako by šeptala, říká bohemista Xavier Galmiche
Moc rád otevírá knihy v knihkupectví a k nákupu se nechává inspirovat prvními stránkami. S profesorem české literatury Xavierem Galmichem natáčel v Paříži Michal Bureš.
-
Nepřechylovat cizí ženská příjmení? Jazykovědec nejásá, ale výjimky jsou možné a vhodné
Saša Michailidis se ptá zástupce šéfredaktora Deníku N Lukáše Wernera a Pavla Štěpána z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Repríza z 12. 1. 2023.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka