Přežije čeština bez přechylování?

5. říjen 2019

Helena Válková nedávno ve vládě navrhla, aby ze zákona byla vyňata povinnost přechylovat ženská příjmení. Ženy by pak měly samy možnost volby, zda ve svém příjmení chtějí mít koncovku -ová, anebo nikoli. To vyvolalo živou diskuzi, která rozdělila společnost.

Rozdělila se nejen politická scéna, ale i jazykovědná obec: někteří lingvisté jsou proti návrhu, zatímco jiní nevidí důvod, proč by ho bylo třeba blokovat. Co jsou hlubší příčiny toho, že je česká společnost takto rozpolcena? A co všechno je zde ve hře?

Čím to je, že se samotní lingvisté neshodnou ani v pohledu na konkrétní argumenty v prospěch či neprospěch legislativní úpravy přechylování? Zaznívají třeba názory, že nepřechylování je v rozporu s povahou českého jazykového systému, a hned zase takové, že by si s právní úpravou, která by ženám dala možnost vybrat si, systém češtiny poradil, a že tedy není důvod úředně omezovat právo žen na volbu v této otázce.

V čem je důvod takové neshody v české lingvistické obci? Nejsou tu v konfliktu různé tradice pohledu na jazyk? Či jde ještě o něco jiného? Lingvistický antropolog Tomáš Samek si do Reflexí pozval tři lingvisty: Janu Valdrovou z Univerzity Innsbruck a Roberta Adama a Jana Chromého z Univerzity Karlovy.

Připravili Tomáš Samek a Lukáš Matoška.

autoři: Tomáš Samek , lum