Pořád jsem ještě málo Finem. Každá nová kniha přináší další zradu, říká překladatel Vladimír Piskoř
K finštině, jak říká, se dostal omylem. Původně chtěl studovat ruštinu a angličtinu, ale tato kombinace se v 80. letech na pražské Filosofické fakultě studovat nedala. Ruštinu, kterou si zamiloval díky ruské klasice, mohl studovat jen s jugoslavistikou nebo korejštinou: „Korejština mi přišla vzdálená. Pak mě napadla finština. Byla to exotika, tak jsem do toho šel.“ Nejen o překladatelských začátcích a pastech finštiny mluvil Vladimír Piskoř ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Příběh, jehož výsledkem je dnes víc než třicet knižních překladů předních finských autorek a autorů, se začal psát v polovině 80. let. Zásadní setkání s finským jazykem a kulturou ale přinesla až první cesta do Finska. „Odjel jsem tam na začátku 90. let a zcela zde propadl finské literatuře. Hodně jsem toho načetl a hlavně potkal lidi, kteří mi pomohli se zorientovat. Zpátky jsem přijel nabitý nápady, co by se mohlo přeložit a vydat. Pak začala sedmiletá anabáze, než se mi podařilo udat první překlad.“
Čtěte také
Román Akvárium lásky Anny-Leeny Härkönen, ve kterém autorka na svou dobu otevřeně psala o sexu, nakonec i díky čtenářsky přitažlivému tématu udal. Následovaly texty Juhy Seppälä, Arto Salminena nebo Riikky Pulkkinen, jeho erbovními autory se ale stala esa finské literatury – Arto Pasilinna a Kari Hotakainen. „Hotakainen píše tak, jak bych chtěl psát já sám, kdybych byl spisovatel. Je obdařen velkým pozorovacím talentem, pečlivě sleduje a pojmenovává dění ve společnosti. Píše lehce a je to jeden z mála autorů, kteří se mi překládají dobře. Asi i proto, že jsme na podobné vlně,“ usmívá se.
Když ale dojde na texty jiných spisovatelů, svádí i po všech zkušenostech tak trochu bitvu s jazykem. Systém finštiny, který nespadá do indoevropské jazykové skupiny, je totiž zcela odlišný od mateřské češtiny. „Finové uvažují jinak. Mají volný slovosled, podobně jako my, ale úplně převrácený. To, co je ve finské větě na konci, bývá v té české na začátku. Pro překladatele je tak těžké dát textu logiku. To mi na finštině přijde nejsložitější, je to nikdy nekončící výzva.“
V současné chvíli dokončil Vladimír Piskoř několik překladů. Vedle debutu Petry Rautiainenové Popel a sníh, který se stal nejen ve Finsku literární senzací, převedl do češtiny román Řeka Rosy Liksom. Pro nakladatelství Dybbuk pak přeložil poslední, dystopický román Příběh svého milovaného autora.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
F. X. Šalda: O neblahé bohatýrce. Příběh hrdé a nezkrotné divoženky z česko-polského pomezí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
